All posts by Farnost Kladno

About Farnost Kladno

Římskokatolická farnost v Kladně u kostela Nanebevzetí Panny Marie, nám. Starosty Pavla 2, Kladno

Oznámení z 29.5.2022 (7. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze naleznete oznámení na tento týden a také pozvání na svatodušní vigilii, která proběhne v sobotu 4. června ve 20.00 hod v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

P. Vladimír Slámečka zve na společnou modlitbu druhých nešpor o slavnosti Nejsv. Trojice (12.6.) k Panně Marii Žlábecké. (viz příloha)

—–

27.5.-4.6. svatodušní novéna – pro inspiraci do modlitby: https://vojtechkodet.cz/temata/duch-svaty/svatodusni-novena

4.6. vigilie LETNIC od 20 hod u P. Marie

(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod u sv. Floriána)

5.6. LETNICE; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie

(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod v Kročehlavech)

(11.6. příprava na agapé od 18.00 hod)

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

—–

Katecheze (29.5.) kard. Lustiger – Tajemství Eucharistie (Mše sv.) 

PŘÍPRAVA DARŮ
Obraťme nyní svůj pohled k oltáři. Od prvních století církve jím často býval hrob mučedníka. Oltář je znamením a symbolem Krista, kněze, oltáře a oběti.  Co se dále děje ve mši svaté? Chcete-li, začneme SBÍRKOU. Namítnete mi: „Jak uboze prospěchářsky to v takových chvílích vypadá. A navíc – vybírání peněz lidi rozptyluje! Mohlo by se odbýt v jiném, příhodnější momentu, třeba při odchodu z kostela, aby to věřící nerušilo.“ To není tak jisté, protože ta správná chvíle pro sbírku nastala právě nyní. Proč? Protože tento dar věřících není žádný druh daně ani předplatné na místo v kostelní lavici. Je to něco mnohem víc. Je to konkrétní projev bratrské lásky, jímž se křesťané podílejí na materiálním životě a na potřebách církve. Je to také jedno z pěti církevní přikázání.
UMÝVÁNÍ RUKOU Po přijetí darů (chleba a vína) se celebrant potichu modlí: „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očisť mě od hříchu,“ a vodou si umývá ruce. Tento obřad se dostal do eucharistické bohoslužby proto, aby se věrně napodobil židovský liturgický úkon očišťování a pokání, který Kristus tehdy ještě vykonal.
OBĚŤ CELÉ CÍRKVE
Nyní se zastavme a rozjímejme nad pozváním kněze: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve“, na něž se odpovídá: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa.“ Eucharistická slavnost vašeho společenství, vaší farnosti je obětním darem celé církve. Vaše shromáždění tedy neslaví to, co mohli každý jednotlivec nebo skupina během uplynulého týdne prožít; shromáždění si nesmí vytvářet nebo vymýšlet vlastní mši. Naopak, jste zváni k tomu, abyste překonali sami sebe, a tak vstoupili do toho co koná církev, což je, jak uvidíme, to, co koná sám Kristus.
—–

Katecheze (2.6.) Benedikt XVI.: Sacramentum caritatis

ACTUOSA PARTICIPATIO 

Autentická účast (na mši sv.)

  1. II. vatikánský koncil právem mluvil důrazně o aktivní, plné a plodné účasti celého Božího lidu na eucharistické oběti. Obnova uskutečněná v těchto letech zajisté přispěla ke značnému pokroku směrem, jaký si přáli koncilní otcové. Nicméně nesmíme zakrývat skutečnost, že někdy docházelo k nepochopení přesného smyslu této účasti. (…)  Aktivní účast, jak si ji přál koncil, je ve skutečnosti třeba chápat ve smyslu mnohem podstatnějším, vycházeje přitom z hlubšího uvědomění si tajemství, které je slaveno a jeho vztahu ke každodenní skutečnosti. Doporučení koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium, která vyzývá věřící, aby se neúčastnili mše svaté jako „lidé, jichž se to netýká, či jako diváci“, je stále platné. Koncil pokračoval tím, že úvahy rozvíjel: Věřící se mají „poučit Božím slovem a posilnit hostinou těla Páně a vzdávat díky Bohu. Mají přinášet neposkvrněný obětní dar nejen rukama kněze, ale i spolu s ním a tím se mají učit obětovat sami sebe. Prostřednictvím Krista mají den ze dne dorůstat k dokonalejší jednotě s Bohem i mezi sebou, aby nakonec byl Bůh všechno ve všem“. 

Účast a kněžská služba 

  1. (…) Je užitečné připomenout, že aktivní účast na něm (slavení) nevyžaduje bezpodmínečné vykonávání nějaké služby. Aktivní účasti věřících neprospívá zejména zmatek, který by vznikl z neschopnosti rozlišit v církevním společenství různé úkoly, které každému náleží. Zvláště je nutné, aby bylo jasno v tom, co jsou specifické úkoly kněze. Tradice církve potvrzuje, že kněz je nenahraditelným způsobem tím, kdo eucharistickému slavení předsedá, od zahajovacího pozdravu až k závěrečnému požehnání. V síle posvátného svěcení, které přijal, zastupuje Ježíše Krista, hlavu církve, a jemu vlastním způsobem také samu církev. Každé slavení eucharistie vede biskup, buď sám nebo skrze kněze jako svého pomocníka. (…)

Osobní podmínky pro „actuosa participatio“  

  1. (…)  Nelze očekávat aktivní účast na eucharistické liturgii, když se k ní přistupuje povrchně bez předchozího zkoumání vlastního života. Takovéto vnitřní dispozici napomáhají například usebranost a mlčení aspoň chvíli před začátkem liturgie, půst a – je-li to nutné – svátostná zpověď. Srdce smířené s Bohem uschopňuje k opravdové účasti. Zvláště je třeba věřícím připomínat, že actuosa participatio se nedá uskutečnit bez aktivní účasti na církevním životě v jeho celku, což zahrnuje i misijní snahu vnášet Kristovu lásku do společnosti. Plná účast na eucharistii pak nepochybně spočívá v tom, že věřící přijme Tělo Páně[169]. Přesto se musí dávat pozor na to aby tento správný výrok nevedl u věřících k jistému automatizmu, jakoby jen prostý fakt, že se člověk nalézá v kostele během liturgie, měl právo nebo snad povinnost přistoupit k eucharistickému stolu. (…)

Účast křesťanů nekatolíků 

  1. (…)  Eucharistie nevyjadřuje pouze naše osobní společenství s Ježíšem Kristem, nýbrž implikuje (předpokládá) také plné communio s církví. To je tedy důvod, proč s bolestí, ale nikoliv bez naděje, prosíme nekatolické křesťany, aby chápali a respektovali naše přesvědčení, jež se opírá o bibli a tradici. Máme za to, že přijímání eucharistie a církevní communio (společenství) patří k sobě tak úzce, že není možné, aby ji (eucharistii) nekatoličtí křesťané přijímali, aniž by toto communio sdíleli. Ještě nesmyslnější by byla koncelebrace ve vlastním a pravém smyslu s nekatolickými duchovními jiných církví a církevních společenství, které nejsou v plném společenství s katolickou církví. 

Účast prostřednictvím sdělovacích prostředků 

  1. (…)  Co se týká účasti na mši svaté, umožněné sdělovacími prostředky, tak musí vědět ten, který tyto přenosy sleduje, že za normálních předpokladů nesplnil nedělní povinnost. (…) I když je velmi chvályhodné, že staří a nemocní lidé sledují tyto rozhlasové či televizní přenosy nedělní mše svaté, nedalo by se totéž říci o těch, kteří by se prostřednictvím těchto přenosů chtěli dispenzovat od toho, aby šli do kostela a účastnili se slavení eucharistie ve shromáždění živé církve. ?

„Actuosa participatio“ nemocných 

  1. (…)  Musí se pečovat o to, aby tito naši (nemocní) bratři a sestry mohli často přistupovat ke svatému přijímání. Když je tímto způsobem posilován jejich vztah k ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu, mohou zakoušet, že jejich život je skrze oběť vlastního utrpení ve spojení s obětí našeho Pána zcela začleněn do života a poslání církve. (…)    Pozornost vůči uvězněným 
  2. Duchovní tradice církve vytvořila na základě jednoznačných Kristových slov (srov. Mt 25, 36) z návštěvy uvězněných skutek tělesného milosrdenství. Ti, kteří se nacházejí v této situaci, mají zvláště zapotřebí, aby je sám Pán navštěvoval ve svátosti eucharistie. (…)

Vystěhovalci a účast na eucharistii 

  1. Když se synoda dotkla problému těch, kteří byli z různých důvodů donuceni opustit svou zem, vyjádřila zvláštní dík těm, kteří se věnují duchovní péči o migranty. V této souvislosti musí být věnována zvláštní pozornost těm migrantům, kteří patří k Východním církvím a mají kromě odloučení od domova další obtíž v tom, že se nemohou účastnit eucharistické liturgie ve vlastním obřadu. Ať je jim proto dovoleno, pokud je to možné, aby se o ně duchovně starali kněží jejich obřadu. (…)

Velké koncelebrace 

  1. (…)  Musí se zabránit tomu, aby velké koncelebrace vyvolávaly neusebranost. O to je nutné dbát vhodnými prostředky koordinace a uspořádáním místa, které jak kněžím, tak věřícím umožňuje plnou a skutečnou účast. V každém případě je nutno mít na paměti, že se jedná o koncelebrace výjimečného rázu a jsou omezeny na mimořádné situace.

Latinský jazyk  

  1. (…) Všeobecně žádám, aby budoucí kněží už od semináře byli připravováni k tomu, aby mši svatou sloužili v latinském jazyce a rozuměli jí a aby používali latinské texty a zpívali gregoriánský chorál. Ať se neopomíjí možnost, aby i věřící byli vychováváni ke znalosti nejběžnějších modliteb v latině a ke zpěvu určitých částí liturgie v gregoriánském stylu. (…)

Slavení eucharistie v malých skupinách   

  1. (…) Malé skupiny musí sloužit k tomu, aby sjednocovaly farní společenství, nikoli jej rozbíjet; to musí nacházet své potvrzení v konkrétní praxi; tyto skupiny musí napomáhat plodné účasti celého shromáždění a přitom, pokud možno, uchovávat jednotu liturgického života v jednotlivých rodinách.

—–

 

Do dnů svatodušní novény, kdy se naplňují dny Letnic, posílám požehnání a pozdravy: 

https://www.youtube.com/watch?v=Dvo-xTm4Y54/

 

P. Martin

Oznámení z 22.5.2022 (6. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci,

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze mailu naleznete oznámení.

Upravený přehled akcí:

21.5. malá mariánská farní pouť Žlábek v 16 hod

(21.5. od cca 18.30 možnost přinést pohoštění na faru na nedělní agapé)

22.5. biřmování v 10 hod u P. Marie mons. Z. Wasserbauer, pomocný biskup, generální vikář; dopoledne bude ve farnosti sloužena pouze jedna mše sv., a to v 10 hod u P. Marie. Po mši sv. agapé na zahradě; setkání dobrovolníků charity, setkání se zástupci Orla.

26.5. slavnost NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ
27.5. v 17.30 v Kročehlavech společná modlitba prvního dne svatodušní novény

27.5.-4.6. svatodušní novéna – pro inspiraci do modlitby: https://vojtechkodet.cz/temata/duch-svaty/svatodusni-novena

4.6. vigilie LETNIC od 20 hod u P. Marie

5.6. LETNICE; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie 

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

——-

Čtvrteční katechezi ze Sacramentum caritatis Benedikta XVI. pošlu během týdne.

——-

Nedělní katecheze s kardinálem Lustigerem z Tajemství eucharistie bude až příští neděli (29.5.)

——-

 Missa Viri Galilaei: https://www.youtube.com/watch?v=F7laNkUYdqE

In XP

P. Martin 

Oznámení z 15.5.2022 (5. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu, 

 

v příloze najdete ohlášky.

Také tam naleznete list biskupů k celostátnímu setkání mládeže v Hradci Králové letos v létě.

 

Přehled našich farních akcí zase trochu upravuji a dovolím si poprosit: v neděli 22.5. bude podobné agapé jako máme  v červnu nebo v srpnu. Kdo byste měli možnost přinést něco dobrého na společné pohoštění, tak bude možnost donést na faru v sobotu 21.5. od 18.30 a dále do cca 20.00 hod. Děkuji!

 

21.5. malá mariánská farní pouť Žlábek v 16 hod

(21.5. od cca 18.30 možnost přinést pohoštění na faru)

22.5. biřmování v 10 hod u P. Marie mons. Z. Wasserbauer, pomocný biskup, generální vikář; dopoledne bude ve farnosti sloužena pouze jedna mše sv., a to v 10 hod u P. Marie. Po mši sv. agapé na zahradě; setkání dobrovolníků charity, setkání se zástupci Orla.

27.5.-4.6. svatodušní novéna 

4.6. vigilie Letnic od 20 hod u P. Marie

5.6. Letnice; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie 

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

—–

Benedikt XVI. Sacramentum caritatis 5. katecheze (19.5.)

DRUHÝ DÍL: EUCHARISTIE – TAJEMSTVÍ, KTERÉ SE SLAVÍ

„Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.“ (Jan 6, 32) 

Lex orandi a lex credendi   

  1. (…) Krása liturgie je částí tohoto tajemství; je nejvyšším výrazem Boží velebnosti a v jistém smyslu je „nebem, sklánějícím se k zemi“. Slavení památky výkupné oběti v sobě nese rysy oné Ježíšovy krásy, kterou Petr, Jakub a Jan dosvědčili, když se Mistr na cestě do Jeruzaléma před nimi proměnil (srov. Mk 9, 2). Krása proto není ozdobným prvkem liturgického úkonu, ale spíše jeho konstitutivním prvkem, neboť je vlastností samého Boha a jeho Zjevení. Z toho všeho bychom si měli uvědomit, s jakou péčí se musí dbát o to, aby liturgické úkony zářily podle své vlastní přirozenosti.   

(…)

Eucharistie a vzkříšený Kristus

  1. Protože eucharistická liturgie je v podstatě actio Dei, která nás skrze Ducha Svatého vtahuje do Ježíše, není její základ k dispozici naší libovůli a nemůže být poplatný dobovým módám. Také zde platí nevyvratitelný výrok sv. Pavla: „Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus“ (1 Kor 3,11).

 ARS CELEBRANDI 

  1. (…)  Ars celebrandi (tj. umění správně celebrovat) pramení ve věrné poslušnosti liturgickým předpisům v jejich úplnosti, protože právě tento způsob celebrování zajišťoval život víry po dva tisíce let všem věřícím, kteří jsou povoláni k tomu, aby toto slavení prožívali jako Boží lid, královské kněžstvo a svatý lid (srov. 1 Petr 2,4-5,9).

Respektování liturgických knih a bohatství znamení  

  1. V církevních společenstvích se pravděpodobně často předpokládá, že jsou Všeobecné pokyny k Římskému misálu známé věřícím a správně doceněny, avšak mnohdy neprávem. Jsou to texty, které obsahují poklady, jež uchovávají a představují víru a cestu Božího lidu během dvou tisíc let jeho dějin. Stejně důležité je pro pravé ars celebrandi dodržování všech výrazových forem, jež liturgie stanoví. (…)  Úcta a respektování vlastní struktury obřadu vyjadřují charakter daru Eucharistie a zároveň vyjevují vůli kněze přijímat tento nevýslovný dar s oddanou vděčností.

(…)

 Liturgický zpěv

  1. Důležité místo v ars celebrandi zaujímá liturgický zpěv. Právem tvrdí sv. Augustin v jedné své proslulé řeči: „Jen nový člověk je schopen zpívat novou píseň. Píseň je projevem radosti a uvážíme-li to hlouběji, projevem lásky“. Boží lid shromážděný k celebrování (slavení) zpívá Boží chválu. Církev ve své dvoutisícileté historii vytvořila a dosud vytváří hudbu a zpěvy, jež představují dědictví víry a lásky, které se nesmí ztratit. Nelze říci, že v liturgii jsou všechny zpěvy stejně dobré. V této souvislosti je nutné vyhýbat se neurčitým improvizacím nebo zaváděním hudebních žánrů, které neberou ohled na smysl liturgie. (…) Nakonec bych rád, aby i na prosby synodních otců a s ohledem na různá zaměření a rozmanitost chvályhodných tradic byl náležitě doceněn gregoriánský chorál, protože je to vlastní zpěv římské liturgie.

STRUKTURA SLAVENÍ EUCHARISTIE 

Bohoslužba slova 

  1. Spolu se synodou žádám, aby liturgie slova byla vždy náležitě připravována a prožívána. Proto naléhavě doporučuji, aby se při liturgiích s velkou pozorností dbalo na to, aby Boží slovo bylo přednášeno dobře připravenými lektory.

(…)

 Přinášení darů

  1. Synodní otcové zaměřili svou pozornost také na přinášení darů. Nejde pouze o jakousi „přestávku“ mezi bohoslužbou slova a eucharistickou liturgií. To by také neodpovídalo smyslu jediného obřadu (mše svaté) složeného ze dvou částí. V tomto pokorném a prostém gestu se ve skutečnosti ukazuje velmi hluboký význam: V chlebu a vínu, které přinášíme k oltáři, Kristus, Vykupitel přijímá celé stvoření, aby je proměnil a prezentoval Otci. Díváme-li se na to takto, neseme k oltáři také všechna utrpení a bolesti světa, protože v očích Boha je všechno cenné.

(…)

Eucharistická modlitba 

  1. Eucharistická modlitba je „střed a vrchol celé mše svaté“. (…) Všeobecné pokyny k Římskému misálu nám připomínají základní prvky každé eucharistické modlitby: díkůčinění, aklamace, epikleze, zpráva o ustanovení, konsekrace, anamneze, obětování, přímluvy a závěrečná doxologie.

(…)

Vzájemné pozdravení pokoje

  1. V naší době, tak děsivě poznamenané konflikty, dostávají tato gesta také z hlediska všeobecného cítění zvláštní význam, neboť církev si stále více osvojuje poslání vyprošovat pro sebe i pro lidstvo dar pokoje a jednoty. Pokoj je jistě nepotlačitelnou touhou srdce každého člověka. Církev se stává hlasem této žádosti o pokoj a smíření, které vyvěrá z nitra každého člověka dobré vůle a s nímž se obrací na Toho, jenž „je naším pokojem“ (Ef 2, 14) a který může usmířit národy i jednotlivé osoby navzájem i tam, kde lidské pokusy ztroskotávají. Z toho všeho je pochopitelná intenzita, s jakou je prožíván obřad pozdravení pokoje při slavení liturgie. Přesto bylo na biskupské synodě zdůrazněno, že je vhodné udržovat tato gesta v určitých mezích, aby nenabyla přehnaných forem a nevytvářela tak zmatek těsně před sv. přijímáním. Je dobré připomenout, že velká hodnota gest není nijak oslabena střízlivostí, jež je nutná, aby se uchovalo klima přiměřené slavení eucharistie; pozdravení pokoje by se např. mohlo omezit na jen ty, kteří jsou nablízku. 

(…)

Rozdávání a přijímání eucharistie 

  1. (…) Žádám všechny, zvláště vysvěcené služebníky a ty, kteří po náležité přípravě, v případě opravdové nutnosti jsou zplnomocněni k rozdávání eucharistie, aby udělali všechno možné pro to, aby tento úkon v prostotě svého významu odpovídal osobnímu setkání s Pánem Ježíšem ve svátosti.  

Rozloučení „Ite missa est“ 

  1. (…)  V křesťanském užívání nabývalo toto slovo stále hlubšího významu tím, že  „missa“ byla stále více chápana jako „missio“, a tak se stalo propuštění posláním. Tento pozdrav vyjadřuje v několika slovech misionářskou povahu církve.

——

J.-M. Lustiger: Tajemství eucharistie (Mše svatá) – 4. katecheze (15.5.)

TŘI ČTENÍ Uvažujme nejprve o třech čteních Božího slova. Proč jsou vybrána výhradně z Písma svatého? Protože eucharistie není jakákoliv oslava, tím méně nějaké modlitební shromáždění, které bychom mohli organizovat svobodně, podle vlastní iniciativy. Mše je vždy činem církve shromážděné Duchem Svatým; sám Kristus, Slovo Boží učiněné tělem, se s námi dělí o slovo Boha, svého Otce, prostřednictvím Písma svatého a skrze své Tělo pro nás vydané a svou Krev pro nás prolitou.
EVANGELIUM Je to sám Kristus, kdo ke své církvi hovoří. Proto je čtení evangelia slavnostnější než ostatní čtení. Shromáždění povstává. Je to prostě z úcty, jako když dříve žáci ve třídě vstávali při příchodu profesora? Je to však mnohem více! Stojící shromáždění je shromážděním vzkříšených. Vítá příchod vzkříšeného Ježíše mezi bratry, které vzkřísil. Stojíce zdravíme zpěvem Aleluja příchod Krista, Božího evangelia. Předčítání evangelia přísluší ustanovenému služebníkovi (biskupovi, knězi či jáhnovi). Ten, svátostí kněžství připodobněný ke Kristu, hlavě církve, dosvědčuje před shromážděním, že toto slovo není slovo obyčejné, nýbrž že prostřednictvím jeho hlasu hovoří živý Kristus ve své církvi.
HOMILIE KNĚZE Promluva (homilie, kázání) má velmi zvláštní charakter: není to totiž ani lekce z katechismu, ani teologická přednáška, tím méně je to předvádění osobního života kazatele nebo řečnické cvičení. Věřící by byly na velkém omylu, kdyby posuzovali úroveň homilie podle toho zda kazatel „káže pěkně“ nebo „kázat neumí“. Křesťané, položme si otázku: nasloucháte homilii jako poselství Božímu pro nás, ať už jsou nedokonalosti nebo mezery v promluvě jakékoliv? Snažíme se slyšet Boha skrze jeho kněze? Nebo nám nedostatky kněze slouží jako záminka k tomu, abychom zavřeli své uši Bohu? Není to kněz, kdo mění srdce věřících, ale Duch Svatý, jemuž musejí být kněz i věřící v tomto svátostném aktu církve otevření.
VYZNÁNÍ VÍRY nás vyzývá nejen k připomenutí si svého křtu, ale i k vyjádření jednoty církve. Říkáme: „Věřím.“ Kdo to vlastně hovoří, když mé rty vyslovují ono „věřím“? V prvé řadě jsem to já sám. Ale i když mám pochybnosti, i když nemám v tom nebo onom bodě učení církve jasno, vyslovím-li slovo: „věřím“, vyjadřuji tím svou vůli podílet se na víře církve, která je větší než moje „malá víra“.
MODLITBA VĚŘÍCÍCH (PŘÍMLUVY) Tato modlitba se přitom ani zdaleka neomezuje na úmysly konkrétního společenství, stává se prosbou celého křesťanského lidu. Každé slavení eucharistie je totiž modlitbou univerzální církve za univerzální církev. Proto se také každé jednotlivé společenství může nazývat katolickým. Neslaví totiž svoji liturgii, ale liturgii církve.

—–

Požehnanou památku Panny Marie Fatimské!

P. Martin 

Oznámení z 8.5.2022 (4. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci,

sestry a bratři v XP, 

v příloze naleznete oznámení, dále pozvánku na biřmování v naší farnosti a pozvánku pro seniory na společný pobyt v Dobré Vodě.

—–

Přidávám pozvánku na víkendovku:

„Z organizačních důvodů jsme museli změnit datum naší letošní poslední víkendovky.

Platný termín je tedy 3.– 5.6.2022.

Sejdeme se v pátek v 18:00 na faře v Hnidousích (Velvarská 1292, Kladno 7) a končit budeme po nedělní mši sv. (začátek mše sv. je v 10:30).

S jídlem budeme začínat páteční večeří a končit nedělní snídaní.
S sebou: spacák, karimatku, přezůvky, hygienu, baterku…
Cena: 250,-
Prosím o potvrzení účasti na tento mail: <harigelovaanna@gmail.com> . Děkuji.

Omlouváme se za vzniklé problémy.

——

Opět upřesňuji plán akcí farnosti – s Boží pomocí:

21.5. malá mariánská farní pouť Žlábek v 16 hod

22.5. biřmování v 10 hod u P. Marie mons. Z. Wasserbauer, pomocný biskup, generální vikář; dopoledne bude ve farnosti sloužena pouze jedna mše sv., a to v 10 hod u P. Marie. Po mši sv. agapé na zahradě; setkání dobrovolníků charity, setkání se zástupci Orla.

27.5.-4.6. svatodušní novéna 

4.6. vigilie Letnic od 20 hod u P. Marie

5.6. Letnice

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie 

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

——

Benedikt XVI. Sacramentum Caritatis – 4. katecheze (12.5.):

„IV. EUCHARISTIE A SVÁTOST SVĚCENÍ
In persona Christi capitis

  1. Vnitřní spojení mezi eucharistií a kněžským svěcením vyplývá z Ježíšových slov ve Večeřadle: „To čiňte na mou památku“ (Lk 22,19). Vždyť Ježíš v předvečer své smrti ustanovil eucharistii a zároveň založil kněžství Nového zákona. (…)  Nikdo nemůže říci: „Toto je mé tělo“ a „Toto je kalich mé krve“ než jedině ve jménu a v osobě Krista, jediného Velekněze nové a věčné smlouvy (srov. Žid 8-9). (…) Nejprve je třeba potvrdit, že spojení kněžského svěcení s eucharistií je viditelné právě ve mši svaté, jejímuž slavení předsedá biskup nebo kněz v osobě Krista jako Hlavy. Podle učení církve je kněžské svěcení nezbytnou podmínkou platnosti slavení eucharistie. (…) Proto si kněží musí být vědomi, že celá jejich služba nikdy nesmí klást do středu je samé nebo jejich názor, nýbrž Ježíše Krista. Každý pokus dělat ze sebe protagonistu liturgického konání odporuje podstatě kněžství. Kněz je v první řadě služebník a musí stále usilovat o to, aby byl znamením, které jako poddajný nástroj v rukou Krista, odkazuje na Něho. To se zvláště projevuje v pokoře, s jakou provádí liturgické úkony ve věrném zachovávání ritu; odpovídajícím postojem srdce i ducha a vyhýbáním se všemu, co by mohlo budit dojem nemístného prosazování sebe samotného. Proto doporučuji kléru, aby si stále hlouběji uvědomoval, že vlastní eucharistická služba je pokornou službou Kristu a jeho církvi. (…) 

Eucharistie a kněžský celibát 

  1. Synodní otcové vyzdvihli, že služebné kněžství vyžaduje prostřednictvím svěcení dokonalé připodobnění se Kristu. Při veškeré úctě k odlišné praxi a tradici východních církví je však nutné potvrdit hluboký smysl kněžského celibátu, jenž je právem považován za neocenitelné bohatství. (…) Skutečnost, že sám Kristus, věčný Velekněz, žil své poslání až k oběti kříže ve stavu panictví, poskytuje pevný opěrný bod k pochopení tradice latinské církve v této věci. Proto nestačí chápat celibát z čistě funkčních hledisek. Vždyť představuje zvláštní způsob připodobnění se životnímu stylu samého Krista. (…)  a proto potvrzuji jeho závazný charakter pro latinskou tradici. Kněžský celibát žitý ve zralosti, radosti a oddanosti je obrovským požehnáním pro církev i společnost. (…)

Vděčnost a naděje
26. A nakonec je nutné s větší vírou a nadějí důvěřovat v iniciativu Boha. I když se v některých oblastech zaznamenává nedostatek kněží, nesmí nikdy chybět důvěra, že Kristus bude i nadále vzbuzovat muže, kteří zanechají všeho a budou se plně věnovat slavení posvátných tajemství, kázání evangelia a pastorační službě. (…)

  1. EUCHARISTIE A MANŽELSTVÍ 

Eucharistie, svátost sňatku 

  1. Eucharistie, svátost lásky, má zvláštní vztah k lásce mezi mužem a ženou, spojených manželstvím. (…)  Eucharistie posiluje nevyčerpatelným způsobem nerozlučitelnou jednotu a lásku křesťanského manželství. V ní je manželské spojení silou svátosti vnitřně svázáno s eucharistickým sjednocením Krista-ženicha a církve-nevěsty (srov. Ef 5, 31-32). (…) 

EUCHARISTIE A JEDINEČNOST MANŽELSTVÍ 

  1. (…) Věrný a nerozlučitelný svazek, který spojuje Krista s církví a jenž nachází svůj svátostný výraz v eucharistii, odpovídá původní antropologické danosti, podle níž se muž spojuje s jedinou ženou a naopak (srov. Gen 2, 24; Mt 19,5). (…) 

EUCHARISTIE A NEROZLUČITELNOST MANŽELSTVÍ 

  1. (…)  Biskupská synoda potvrdila praxi církve, zakládající se na Písmu svatém (srov. Mt 10, 2- 12), nepřipouštět ke svátostem rozvedené, kteří znovu uzavřeli sňatek, protože jejich stav a jejich životní poměry objektivně odporují onomu spojení mezi Kristem a církví, které je v eucharistii oznámeno a uskutečněno. Rozvedení, kteří znovu uzavřeli sňatek, však navzdory své situaci nadále patří církvi, která je doprovází se zvláštní pozorností a přeje si, aby, pokud je to možné, pěstovali křesťanský životní styl účastí na mši svaté, i když bez přijímání Těla Páně, nasloucháním Božímu slovu, eucharistickou adorací, modlitbou, účastí na životě společenství, důvěryplným rozhovorem s knězem nebo s duchovním vůdcem, oddaně konanou blíženskou láskou, skutky pokání a nasazením při výchově dětí. (…)  Je nutné vyhnout se takovému pojetí pastorační péče, které by odporovalo církevnímu právu. Mělo by se spíše vycházet z předpokladu, že základním styčným bodem mezi právem a pastorací je láska k pravdě. Ta totiž není nikdy abstraktní, nýbrž zapadá do lidské a křesťanské cesty každého věřícího. (…)

EUCHARISTIE A ESCHATOLOGIE 

Eucharistie – dar putujícímu člověku 

  1. (…)  Proto se v každé eucharistické oběti svátostným způsobem uskutečňuje eschatologické setkání Božího lidu. Eucharistická hostina je pro nás skutečným předjímáním konečné slavnostní hostiny, kterou předpovídali proroci (srov. Iz 25, 6-9) a v Novém zákoně je popsána jako svatební hostina Beránka (Zj 19, 7-8); má být slavena v radosti společenství svatých. (…)

Modlitba za zemřelé
32. Slavení eucharistie, kterým zvěstujeme Pánovu smrt, vyznáváme jeho vzkříšení a čekáme na jeho příchod, je zárukou budoucí slávy, v níž bude oslaveno i naše tělo. Když slavíme památku naší spásy, posiluje se v nás naděje na zmrtvýchvstání těla a na možnost, že se setkáme tváří v tvář s těmi, kteří nás předešli ve znamení víry. Z tohoto hlediska bych rád spolu se synodálními otci připomněl všem věřícím, jak je důležitá přímluvná modlitba – zvláště slavení mše svaté – za zemřelé, aby očištěni mohli dospět k blaženému patření na Boha.(…)

EUCHARISTIE A PANNA MARIA 

  1. (…) Proto se také my pokaždé, když při slavení eucharistie přijímáme Tělo a Krev Krista, obracíme na ni, která s plným souhlasem přijala oběť Krista za celou církev. Synodní otcové právem stvrdili, že „Maria otevírá účast církve na Kristově oběti“. Ona – Neposkvrněná – bezpodmínečně přijímá Boží dar a tímto způsobem má účast na díle spásy. Maria z Nazaretu, ikona rodící se církve, je předobrazem toho, jak má každý z nás přijímat dar, jímž se v eucharistii stává sám Ježíš.“

——

J.-M. Lustiger Tajemství Eucharistie (mše svatá) – 3. katecheze (8.5.):

„UZNAT, ŽE JSEM HŘÍŠNÍK

 Kněz vybízí shromáždění, aby nejprve prosilo o milost srdce zkroušeného svými hříchy. To je smysl výzvy k vyznání, že jsem hříšník. Je třeba, aby každý díky milosti vyznal, že zhřešil, a aby v tajemství svého srdce jmenoval to, co je v něm odmítnutím Boha, a vložil to do Božího milosrdenství, aby to Bůh spálil ohněm své lásky. Samozřejmě, tento úkon kajícnosti na počátku mše nenahrazuje svátost pokání (zpověď); nenahrazuje osobní vyznání hříchů knězi, po kterém od něj přijímáme Boží odpuštění. Ale ne každý hřích způsobuje smrtelné zpřetrhání svazků s Bohem. Milostí eucharistie jsme očištění od těch nedostatků, které jsou pouze vzdálením se od Boha, vytvářením vzdálenosti mezi jím a námi. K tomu je potřebná chvíle ticha, aby se každý, spolu se všemi, postavil pod Boží pohled a prosil ho: „Pane, předkládám ti svůj život. Ty ho znáš. Dej, ať lituji toho, že tě tak málo miluji a že jsem nemiloval svého bližního podle tvých přikázání. Dej, ať trpím, že nežiji dost z tebe. Otevři mé zavřené srdce. Dej, ať poznám a změřím svůj hřích. Na místo mého ztvrdlého srdce vlož srdce zlomené a zkroušené zlem, které jsem učinil proti tobě.“ Po úkonu kajícnosti se obvykle modlíme krátkou litanii, při níž se celebrant a shromážděný lid střídají: Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Nebo: Kyrie, eleison. Christe, eleison. Kyrie, eleison. Přiznám se, že před francouzštinou dávám přednost této modlitbě v jazyce řeckém, tak jak byla zachována nejen v církvi východní, ale také v církvi latinské od počátku křesťanství. Každý chápe smysl Kyrie eleison a mnozí si ho rádi zpívají na starý či novodobý nápěv. Mám z toho radost. Protože toto Kyrie eleison je privilegovaný svědek jazyka, ve kterém byl redigován Nový zákon a v němž bylo slovo Boží poprvé hlásáno pohanským národům. Je krásné uchovat si tuto živou paměť církve i ve třetím tisíciletí.

GLORIA, HYMNUS DÍKŮVZDÁNÍ

Tento hymnus je jedním z nejkrásnějších liturgických zpěvů. Je to skutečný poklad, z něhož je možno sytit jak modlitbu osobní, tak společnou. Je to modlitba díkůvzdání, modlitba eucharistická, obracející se k Bohu, našemu Stvořiteli a Vykupiteli, k jedinému Bohu ve třech osobách.
VSTUPNÍ MODLITBA

Když kněz řekne: „Modleme se“, každý se zastaví. Jakmile se shromáždění ztiší, každý se v duchu obrací na Boha vlastním způsobem. Potom promluví znovu celebrant jménem shromáždění a pomodli se vstupní modlitbu. Tento klenot křesťanské zkušenosti je třeba pečlivě uchovat. Francouzský (ale i český) překlad nedokáže vždy vystihnout krásu latinského jazyka v jeho sevřenosti. Kněz je v tomto okamžiku jakoby zbaven schopnosti vyjadřovat se a v posledku být sám sebou. Stává se tím, k čemu byl svátosti kněžství ustanoven. To znamená služebníkem celého lidu Božího, hlasatelem modlitby, která přebývá v srdcích všech, modlitby církve, v níž se každý křesťan a každá křesťanka, bez ohledu na svou vnímavost nebo na okamžitou náladu, musejí mít možnost najít.“

—–

Požehnané velikonoční dny pod ochranou Matky Boží! https://www.youtube.com/watch?v=hDPPsJUJEL8/

P. Martin

Oznámení z 1.5.2022 (3. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci,

sestry a bratři v XP,

 

v příloze naleznete oznámení.

Dále je v příloze také slovo biskupů k příští neděli Dobrého pastýře a pozvánka k týdnu modliteb za povolání (od 2.5.).

 

Připomínám program farní pouti 7.5.:

Odjezd na Sv. Horu je plánován na 9 hod (autobus bude přistaven v 8.50 na náměstí starosty Pavla). 

Zapojíme se do křížové cesty seminaristů na Toufarově louce od 10 hod (zřejmě dorazíme trochu později).

V 11 hod se společně s ostatními poutníky pomodlíme růženec u Korunovačního oltáře

11.30 bude slavena mše svatá otcem kardinálem Dukou, během které bohoslovci přijmou kandidaturu jáhenství a kněžství 

Na Svaté Hoře je kavárna. kde je možné se občerstvit (párky, klobásy, káva, čaj, alko, nealko nápoje atp.), ale doporučuji vzít si s sebou oběd/svačinu

Ve 14.30 následuje májová pobožnost

15.30 bychom se společně sešli (jako farnost) u mariánského sloupu na prostranství před vstupem do poutního areálu Sv. Hory, kde bychom se krátce pomodlili za naši farnost

Na 16. hod  je plánován odjezd do Kladna

——

Upravuji plán akcí farnosti – s Boží pomocí:

7.5. pouť na Sv. Horu

21.5. malá mariánská farní pouť Žlábek v 16 hod

22.5. biřmování v 10 hod u P. Marie mons. Z. Wasserbauer, pomocný biskup, generální vikář; dopoledne bude ve farnosti sloužena pouze jedna mše sv., a to v 10 hod u P. Marie. Po mši sv. agapé na zahradě; setkání dobrovolníků charity.

27.5.-4.6. svatodušní novéna 

4.6. vigilie Letnic od 20 hod u P. Marie

5.6. Letnice

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie 

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

——

  1. část katecheze (5.5.) o Eucharistii (Sacramentum caritatis Benedikta XVI.):

„(…)

EUCHARISTIE A SVÁTOSTI
Svátostný ráz církve
16. Druhý Vatikánský koncil připomněl, že „ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb. Skrze své tělo, Duchem svatým oživované a oživující,
dává lidem život a tak je zve a přivádí k tomu, aby spolu s ním obětovali sami sebe, své práce a všechny stvořené věci.“ 

(…)

  1. EUCHARISTIE A UVEDENÍ DO KŘESŤANSKÉ VÍRY 

Eucharistie, plnost uvedení do křesťanské víry 

  1. (…)  Nesmí se totiž nikdy zapomínat, že jsme byli pokřtěni a biřmováni vzhledem k eucharistii. (…) Křest, kterým jsme se stali podobni Kristu, byli přijati do církve a stali se Božími dětmi, je vstupní branou ke všem svátostem. Jím jsme byli začleněni do Kristova těla (srov. 1 Kor 12,13), do kněžského lidu. Nicméně právě účast na eucharistii v nás zdokonaluje to, co nám bylo darováno ve křtu.

(…)

Uvedení do víry, církevní společenství a rodina 

  1. (…)  V této souvislosti bych rád upozornil na vztah mezi křesťanskou iniciací a rodinou. V pastorační činnosti se musí rodina vždy podílet na cestě uvedení do víry. Přijetí křtu, biřmování a prvního sv. přijímání jsou rozhodující okamžiky nejen pro osobu, která svátost přijímá, nýbrž pro celou rodinu.
  2. EUCHARISTIE A SVÁTOST SMÍŘENÍ 

Jejich vnitřní spojení 

  1. Synodní otcové právem prohlásili, že láska k eucharistii vede k tomu, že se více doceňuje také svátost smíření. Na základě spojení mezi těmito svátostmi nemůže autentická katecheze o smyslu eucharistie být odloučena od povzbuzování k cestě pokání (srov. 1 Kor 11,27-29). Zjišťujeme, že věřící naší doby jsou ponořeni do kultury, která má sklon vymazat smysl pro hřích tím, že dává přednost povrchnímu jednání, které dává zapomínat na nutnost být v Boží milosti, aby byl člověk hoden přistoupit ke sv. přijímání. Vždyť ztráta vědomí hříchu s sebou vždycky nese určitou povrchnost ve vnímání Boží lásky. (…)
  2. Všichni kněží se mají velkodušně, s nasazením a kompetencí věnovat udílení svátosti smíření. V této souvislosti se musí dbát na to, aby v našich kostelech byly zpovědnice dobře viditelné a vyjadřovaly význam této svátosti. Žádám pastýře, aby pozorně bděli nad slavením svátosti smíření a aby omezili praxi všeobecného rozhřešení výlučně na zvláštní případy, protože řádnou formou je pouze osobní zpověď. (…)  . Cennou pomocí pro obnovené uvědomění si vztahu mezi eucharistií a smířením může být také vyvážená a prohloubená praxe odpustků, získávaných pro sebe nebo pro zesnulé. Jimi „se od Boha dosahuje prominutí časných trestů za hříchy, které pokud jde o vinu, byly už odpuštěny“. Užívání odpustků nám pomáhá chápat, že bychom vlastními silami nebyli nikdy s to napravit spáchané zlo a že hříchy každého jednotlivce působí škody celému společenství. Praxe odpustků, která kromě učení o nekonečných zásluhách Krista zahrnuje také učení o společenství svatých, nám navíc říká, „jak úzce jsme s Kristem navzájem spojeni a jak mnoho může nadpřirozený život každého jednotlivce sloužit druhým „.

III. EUCHARISTIE A POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

  1. Ježíš nevyslal své učedníky jen uzdravovat nemocné (srov. Mt 10,8; Lk 9,2; 10, 9), nýbrž pro ně ustanovil specifickou svátost. Jakubův list nám dosvědčuje, že toto svátostné gesto existovalo už v první katolické obci (srov. 5, 14-16). Jestliže eucharistie ukazuje, jak bylo Kristovo utrpení a smrt přeměněno v lásku, tak pomazání nemocných spojuje trpícího s obětí, kterou přinesl Kristus za spásu všech, aby se tak i on mohl podílet na tajemství společenství svatých a spáse světa. (…)  Na cestě domů k Otci se přijetí těla a krve Krista ukazuje jako semeno věčného života a síla vzkříšení: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54). Protože viatikum otevírá nemocnému plnost velikonočního tajemství, musí být zajištěno, aby je nemocný dostal.“

——

  1. část katecheze (1.5.) o mši sv. podle kardinála Lustigera (Tajemství Eucharistie):

„ÚLOHA KNĚZE 

Biskup nebo kněz, který eucharistickému shromáždění předsedají, jsou znamením Kristovy přítomnosti v jeho církvi. Oni dosvědčují, že je to Kristus, kdo v tomto společenství shromažďuje, mluví, dává své Tělo, buduje církev. A protože je zde jediný Kristus, Pán církve, musí být také jediný „předsedající“. Žádné kolektivní předsednictví nebo spolupředsednictví zde prostě neexistuje. Předsedající symbolizuje osobní přítomnost Krista v jeho církvi. 

VSTUPNÍ ZPĚV 

Když jsme vcházeli do kostela, mohli jsme se navzájem přivítat, pozdravit se, sdělit si, co je nového. Potom, pokud jsme přišli včas, jsme se začali připravovat tím, že jsme se vnitřně ztišili osobní modlitbou. Nyní je ještě zapotřebí, aby se shromáždění, které jsme utvořili, sjednotilo. To je úloha toho, co obvykle nazýváme vstupní zpěv. Je třeba lidi prostě naladit, uvolnit jim hlasivky, vytvořit určitou atmosféru? A jsou k tomu skutečně všechny prostředky dobré? Jedni budou dávat přednost varhanám, jiní kytaře; někteří odmítnout cokoliv zpívat a místo toho se při mši roztančí. Zkrátka budou dělat, co je napadne! Právě na prahu slavení nejde o to dělat, co chceme, nýbrž je třeba zaměřit se na stanovený cíl. Mezi výběrem z možností, pro které se můžeme svobodně rozhodnout, a děláním čehokoli je jistá mez, kterou je třeba respektovat.

PRVNÍ VYZNÁNÍ VÍRY 

Po uctění oltáře se kněz obrací čelem k lidu a začíná: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Toto první znamení kříže se nesmí dělat mechanicky jako nějaké konvenční gesto, jako stereotypní pohyb, který častým používáním zevšední. Vyjadřuje totiž první vyznání víry v Boží tajemství. 

PRVNÍ POŽEHNÁNÍ 

Celebrant se obrací k věřícím nádherným pozdravem, který je shrnutím celých dějin spásy: „Pán s vámi!“ Je to pozdrav,  který vyjadřuje ne přání, ale skutečnost. Je to možná jedno z nejstarších a nejkrásnějších požehnání, které naše liturgie vyhradila ustanoveným služebníkům: biskupovi, knězi a jáhnovi. Nachází se téměř na každé stránce Bible. Je to víc než přání, je to skutek víry, potvrzení, které prostupuje celým Písmem svatým a které uznává, že Bůh je ve svém lidu neustále přítomen. Vysvětlím vám, proč je nutné, abychom my kněží, kteří předsedáme Eucharistii, měli odvahu říci Pán s vámi (a ne Pán s námi) a vytvořili si – jak je možná mylně domníváte – od shromáždění jakoby jistý odstup. Je to právě naopak: zaujímáme takto své správné místo, své jediné místo, v souladu se službou, kterou jsme pro vás obdrželi. Celebrant není mluvčím shromáždění. Nebyl „ustanoven“ skupinou věřících, ale Kristem, který působí skrze své apoštoly.“

——-

Požehnané velikonoční dny! https://www.youtube.com/watch?v=FJ5VyJ4zqAU/

P. Martin