Oznámení z 19.6.2022 (12. neděle v mezidobí)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze mailu naleznete oznámení na tento týden. Dále pastýřský list na příští neděli a pozvánku na uvedení do úřadu nového pražského arcibiskupa.

 

Děkuji za různá společná slavení a především děkuji těm, kteří pomohli s přípravou agapé (jak 22.5., tak 12.6.).

——

23.6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana + požehnání nového obrazu sv. Jana Křtitele

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

25.6. památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie 9 hod Nanebevzetí Panny Marie 

——

J.-M. Lustiger: Tajemství Eucharistie

 

„Mše – Památka našeho vykoupení

 Oběť mše svaté nás vtahuje do toho, co Ježíš vykonal před svým utrpením a dává nám podíl na oběti kříže a na moci vzkříšení. Eucharistie je do jisté míry liturgie, kterou slavil Ježíš; slavíme ji na Ježíšovu památku. Mše svatá je tak památkou našeho vykoupení: je to připomínka židovských Velikonoc, které slavil také Ježíš, připomínka Ježíšových Velikonoc, slavených na „jeho památku“, jak to přikázal Dvanácti. Skrze tuto připomínku dnes přijímáme, v naději na její naplnění, spásu uskutečněnou jednou provždy.

 Co znamená slovo „památka“? Nejspíše v nás vyvolá představu nějakého pomníku, připomínajícího určitou historickou událost. Když o památce hovoří Bible, zvláště v souvislosti s liturgickou oslavou vyjití z Egypta, velikonočním rituálem, naplňuje toto slovo významem mnohem bohatším a přesnějším. Pro Bibli a pro judaismus dodnes je slovo „památka“ totéž, co „znamení“ a Bohem daný doklad toho, co pro nás on sám vykonal ve věci naší spásy. Toto „znamení“ nás ujišťuje, že Bůh v nás obnovuje účinnost této spásy. A především toto znamení je nám dáno k tomu, abychom na něj odpověděli tím, že ho znovu předložíme Bohu, abychom jistě obdrželi naplnění naší spásy. Skrze požehnání pronesené nad chlebem: „Toto je moje tělo“, a nad posledním pohárem vína na konci jídla: „Toto je kalich má krve“ nám Ježíš pozůstavuje „své Velikonoce“ jako „památku“ spásy, jež se završí jeho smrtí a vzkříšením: „To konejte na mou památku.“

Ježíšova slova a gesta, jsou svátostným pramenem věrnosti církve tomu, co Ježíš vykonal. Apoštol Pavel si to jasně uvědomuje, když píše křesťanům v Korintě: „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor)
„Památka“ eucharistie není pouhou vzpomínkou, nýbrž svátostným aktem, skrze nějž se nám v přítomnosti víry církve dostává toho, co bylo jednou provždy vykonáno v minulosti a co nám otevírá dveře do budoucnosti lidstva, které je povoláno „přijmout“ jednoho dne Krista ve slávě.“

——

Benedikt XVI. Sacramentum caritatis

Eucharistická důslednost
83. Je důležité podtrhnout to, co synodní otcové označili za eucharistickou důslednost a k čemu je naše existence
objektivně povolána. Bohoslužba, která se líbí Bohu, totiž není nikdy pouze soukromým úkonem bez důsledků pro
naše sociální vztahy. Vyžaduje totiž veřejné svědectví vlastní víry. To platí samozřejmě pro všechny pokřtěné, ale
zvláště naléhavě se to jeví u těch, kteří pro své společenské nebo politické postavení mají udělat rozhodnutí, která
se týkají základních hodnot, jako je respektování a ochrana lidského života od početí po přirozenou smrt, rodina
založená na manželství mezi mužem a ženou, svoboda výchovy pro děti a úsilí o společné dobro ve všech jeho
formách. Tyto hodnoty jsou nezadatelné. Proto se musí katoličtí politikové a zákonodárci, vědomi si své
společenské odpovědnosti, cítit ve svědomí zvláště interpelováni, aby navrhovali a podporovali takové zákony,
které jsou inspirovány hodnotami, jež mají základ v lidské přirozenosti. To má také objektivní spojitost s
eucharistií (srov. 1 Kor 11,27-29). Biskupové mají stále připomínat tyto hodnoty; to je součástí jejich odpovědnosti
za stádce, jež jim bylo svěřeno. (…)

Ježíš Kristus, jediný Spasitel
86. Zdůraznění vnitřního vztahu mezi eucharistií a misijním posláním nám také dává odhalit poslední obsah
našeho hlásání. Čím živější je v srdcích křesťanského lidu láska k eucharistii, tím zřejmější mu bude misijní
poslání: přinášet Krista. Ne jen nějakou ideu nebo etiku, které jsou od Něho inspirovány, nýbrž dar samotné jeho
osoby. Kdo bližnímu nezprostředkuje pravdu lásky, stále nedal dost. Tak nám eucharistie jako svátost naší spásy
nevyhnutně připomíná jedinečnost Krista a v něm dovršené spásy za cenu jeho krve. Proto vyplývá z věřeného a
slaveného eucharistického tajemství požadavek, stále všechny vychovávat k misionářskému nasazení, jehož
středem je hlásání Ježíše jako jediného Spasitele. (…)

Náboženská svoboda  

  1. V této souvislosti bych rád dal hlas tomu, co řekli otcové během synodního shromáždění o velkých potížích,
    kterými je postiženo misijní poslání oněch křesťanských obcí, jež žijí v poměrech menšiny nebo jimž je zcela
    upírána náboženská svoboda. Musíme Pánu opravdu děkovat za všechny biskupy, kněze a osoby zasvěceného
    života i laiky, kteří se věnují hlásání evangelia a žijí svou víru tím, že vystavují do nebezpečí svůj vlastní život. V
    mnoha oblastech světa je už prostá návštěva kostela hrdinským svědectvím, které vystavuje lidi tomu, že jsou
    vytlačováni na okraj společnosti nebo přímo pronásledováni. Také při této příležitosti bych rád potvrdil solidaritu
    celé církve s těmi, kteří trpí nedostatkem svobody náboženského kultu. Kde chybí náboženská svoboda, tam
    nakonec, jak víme, chybí ta nejdůležitější svoboda, neboť ve víře vyjadřuje člověk vnitřní rozhodnutí o vlastním
    smyslu svého života. Modleme se proto, aby se rozšířily prostory náboženské svobody ve všech státech, aby
    křesťané, jakož i příslušníci jiných náboženství mohli žít své přesvědčení osobně i ve společenství.

—–

Požehnané dny!

P. Martin 

https://www.youtube.com/watch?v=atcEWR3kDtg/