Monthly Archives: Červenec 2022

Oznámení ze 3. a 10.7.2022 (14. a 15. neděle v mezidobí)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v XP,

v příloze naleznete oznámení na příští dvě neděle.

O letních prázdninách a v září upravujeme program bohoslužeb:

→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.

Ale můžete se těšit na tyto události:
so 16.7. oslavy Panny Marie Karmelské kostel NPM mše sv. ve 14.00 hod – přijedou nás navštívit sestry Misionářky lásky (sestry Matky Terezy) a kněží-hosté
st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod

(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)

so 20.8. příprava agapé

ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod + agapé

ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku 

po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod  
čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v (čas upřesníme) hod Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka

so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu

—–

(sv. Crha a Strachota jsou sv. Cyril a Metoděj 😇)

(a o sv. Prokopu)

Požehnané a klidné prázdniny!

P. Martin 

SV. CYRIL A METODĚJ
SV. PROKOP

Oznámení z 26.6.2022 (13. neděle v mezidobí)

Vážení a milí farníci,

sestry a bratři v Kristu,

posílám oznámení na příští týden.

Děkuji za další společná slavení – První svaté přijímání dětí, slavnost sv. Jana Křtitele v Dubí nebo slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova v Kročehlavech.

O letních prázdninách a v září upravujeme program bohoslužeb:

→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.

Ale můžete se těšit na tyto události:
so 16.7. oslavy Panny Marie Karmelské kostel NPM (čas ještě upřesníme)
st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod

(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)

so 20.8. příprava agapé

ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod + agapé

ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku 

po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod  
čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v (čas upřesníme) hod Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka

so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu

——

kard. J.-M. Lustiger: Tajemství eucharistie

zde je možné knihu objednat (několik výtisků bude v našich kostelích): https://eshop.cirkev.cz/knihy/mse-svata_10966 

Eucharistická modlitba se také nazývá „kánon“, což je slovo řeckého původu, které znamená „pravidlo“. Je totiž formulována a pevně dána podle pravidel církve. To může někoho překvapit, zvláště dnes. Charakter naší civilizace, vliv médií působí, že prosazujeme spontánnost. Proč by liturgie neměla být podobná představením, kde vládne naprostá improvizace (přinejmenším zdánlivě)? Dohodněme se o smyslu slov „pevně daný“. „Pevně daný“ na jednu stranu znamená „ritualizovaný“. Jak jsme viděli již v předchozí kapitole, když církev slaví eucharistii, vyjadřuje se gesty a slovy Ježíšovy modlitby, předané apoštolskou tradicí. A když slavil s dvanácti apoštoly Poslední večeři, řídil se Ježíš židovským velikonočním rituálem, který byl rovněž pečlivě a přesně kodifikován. Proto také v eucharistické modlitbě není místo pro improvizaci. Apoštolská tradice Hippolyta Římského stanovila takové znění modlitby, jež bylo všeobecně pokládáno za zaručeně ortodoxní a není tam nic, co by se blížilo výrazu zcela subjektivní fantazie nebo spontánní tvořivosti.
Eucharistie je stále živou svátostí lásky Krista. Právě toto nám důrazně připomíná – a dbejme, abychom na to nikdy nezapomněli – Nejsvětější svátost přechovávaná a uctívaná ve svatostáncích našich kostelů a kaplí. „Svatá záloha“, říkávali jsme kdysi. Záloha pro čekání na příští eucharistii, aby věřící, kteří se nemohli účastnit slavení mše svaté, mohli být nakrmeni Tělem Kristovým, které jim bude přineseno. Avšak právě tak, ba mnohem víc než zálohou je vyjádřením svátostné Kristovy přítomnosti uprostřed jeho církve. Církev, mystické tělo Kristovo, neuctívá sebe samu, nýbrž uctívá Krista skutečně přítomného v jeho Těle a jeho Krvi, jež církev přijímá ve svátosti eucharistie. Ta je jejím životem.

—–

Benedikt XVI. Sacramentum caritatis

kompletní text exhortace naleznete zde: http://www.farnostsusice.cz/doc/sacramentum-caritatis.pdf 

EUCHARISTIE – TAJEMSTVÍ, KTERÉ JE TŘEBA NABÍDNOUT SVĚTU Eucharistie, chléb dávaný za život světa  

88. (…) Zároveň nás Ježíš činí v eucharistii svědky Božího soucitu s každým bratrem a každou sestrou. Tak se kolem eucharistického
tajemství rodí služba lásky k bližnímu, kterého „nejprve nemám nijak rád nebo kterého ani neznám a miluji ho v
Bohu a s Bohem. To je možné pouze na základě vnitřního setkání s Bohem, které se stalo společenstvím vůle a
zasahuje také city. Pak se naučím nedívat se na druhé pouze svýma očima a svými city, nýbrž z hlediska Ježíše
Krista.“ (…) 

Pokrm pravdy a bída člověka 

90. (…) Pokrm pravdy (=Eucharistie) nás pobádá pranýřovat poměry nedůstojné člověka, v nichž se umírá kvůli nedostatku potravin, jenž

je způsoben nespravedlností a vykořisťováním, a dává nám novou sílu a novou odvahu neustále pracovat na
budování civilizace lásky. Křesťané se už od počátku starali o to, aby se navzájem dělili o svá dobra (srov. Sk 4,32) a
aby pomáhali chudým (srov. Řím 15, 26). Almužna, která se sbírá na liturgických shromážděních to živě připomíná,
ale je to i velmi aktuální potřeba. Církevní dobročinné instituce, zvláště Charita na různých úrovních konají cennou
službu, aby pomáhaly lidem v nouzi, zvláště těm nejchudším. Tím, že se dávají inspirovat eucharistií, svátostí lásky,
stávají se jejím konkrétním výrazem a zasluhují proto veškerou chválu a povzbuzení pro solidární nasazení ve světě.

ZÁVĚR
94. Drazí bratři a sestry, eucharistie je počátkem každé formy svatosti a každý z nás je povolán k plnosti života v
Duchu svatém. Kolik svatých učinilo svůj život autentickým díky své eucharistické zbožnosti! Od sv. Ignáce z
Antiochie po sv. Augustina, od sv. Antonína opata po sv. Benedikta, od sv. Františka z Assisi po sv. Tomáše
Akvinského, od sv. Kláry z Assisi po sv. Kateřinu Sienskou, od sv. Pascala Baylona po sv. Petra Juliána Eymarda, od sv.
Alfonse M. de Liguori po sv. Charles de Foucaulda, od sv. Jana Maria Vianneye po sv. Terezii z Lisieux od sv. Pia z
Pietralciny po sv. Terezii z Kalkaty, od bl. Piergiorgio Frassatiho po bl. Ivana Mertze, abych uvedl aspoň některá z
tak velkého množství jmen, svatost našla vždycky své ohnisko ve svátosti eucharistie.
Proto je nutné, aby se v církvi skutečně věřilo v toto tajemství, aby se zbožně slavilo a intenzivně žilo. Dar, který
Ježíš dělá ze sebe ve svátosti památky svého utrpení, nám potvrzuje, že zdar našeho života spočívá v účasti a
trinitárním životě, která je nám v Něm definitivně a účinně nabídnuta. Slavení i adorace eucharistie umožňují, že
se přiblížíme Boží lásce a osobně s ní souhlasíme až ke spojení s milovaným Pánem.

——

Požehnané s pokojné dny!

P. Martin 

Oznámení z 19.6.2022 (12. neděle v mezidobí)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze mailu naleznete oznámení na tento týden. Dále pastýřský list na příští neděli a pozvánku na uvedení do úřadu nového pražského arcibiskupa.

 

Děkuji za různá společná slavení a především děkuji těm, kteří pomohli s přípravou agapé (jak 22.5., tak 12.6.).

——

23.6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana + požehnání nového obrazu sv. Jana Křtitele

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

25.6. památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie 9 hod Nanebevzetí Panny Marie 

——

J.-M. Lustiger: Tajemství Eucharistie

 

„Mše – Památka našeho vykoupení

 Oběť mše svaté nás vtahuje do toho, co Ježíš vykonal před svým utrpením a dává nám podíl na oběti kříže a na moci vzkříšení. Eucharistie je do jisté míry liturgie, kterou slavil Ježíš; slavíme ji na Ježíšovu památku. Mše svatá je tak památkou našeho vykoupení: je to připomínka židovských Velikonoc, které slavil také Ježíš, připomínka Ježíšových Velikonoc, slavených na „jeho památku“, jak to přikázal Dvanácti. Skrze tuto připomínku dnes přijímáme, v naději na její naplnění, spásu uskutečněnou jednou provždy.

 Co znamená slovo „památka“? Nejspíše v nás vyvolá představu nějakého pomníku, připomínajícího určitou historickou událost. Když o památce hovoří Bible, zvláště v souvislosti s liturgickou oslavou vyjití z Egypta, velikonočním rituálem, naplňuje toto slovo významem mnohem bohatším a přesnějším. Pro Bibli a pro judaismus dodnes je slovo „památka“ totéž, co „znamení“ a Bohem daný doklad toho, co pro nás on sám vykonal ve věci naší spásy. Toto „znamení“ nás ujišťuje, že Bůh v nás obnovuje účinnost této spásy. A především toto znamení je nám dáno k tomu, abychom na něj odpověděli tím, že ho znovu předložíme Bohu, abychom jistě obdrželi naplnění naší spásy. Skrze požehnání pronesené nad chlebem: „Toto je moje tělo“, a nad posledním pohárem vína na konci jídla: „Toto je kalich má krve“ nám Ježíš pozůstavuje „své Velikonoce“ jako „památku“ spásy, jež se završí jeho smrtí a vzkříšením: „To konejte na mou památku.“

Ježíšova slova a gesta, jsou svátostným pramenem věrnosti církve tomu, co Ježíš vykonal. Apoštol Pavel si to jasně uvědomuje, když píše křesťanům v Korintě: „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor)
„Památka“ eucharistie není pouhou vzpomínkou, nýbrž svátostným aktem, skrze nějž se nám v přítomnosti víry církve dostává toho, co bylo jednou provždy vykonáno v minulosti a co nám otevírá dveře do budoucnosti lidstva, které je povoláno „přijmout“ jednoho dne Krista ve slávě.“

——

Benedikt XVI. Sacramentum caritatis

Eucharistická důslednost
83. Je důležité podtrhnout to, co synodní otcové označili za eucharistickou důslednost a k čemu je naše existence
objektivně povolána. Bohoslužba, která se líbí Bohu, totiž není nikdy pouze soukromým úkonem bez důsledků pro
naše sociální vztahy. Vyžaduje totiž veřejné svědectví vlastní víry. To platí samozřejmě pro všechny pokřtěné, ale
zvláště naléhavě se to jeví u těch, kteří pro své společenské nebo politické postavení mají udělat rozhodnutí, která
se týkají základních hodnot, jako je respektování a ochrana lidského života od početí po přirozenou smrt, rodina
založená na manželství mezi mužem a ženou, svoboda výchovy pro děti a úsilí o společné dobro ve všech jeho
formách. Tyto hodnoty jsou nezadatelné. Proto se musí katoličtí politikové a zákonodárci, vědomi si své
společenské odpovědnosti, cítit ve svědomí zvláště interpelováni, aby navrhovali a podporovali takové zákony,
které jsou inspirovány hodnotami, jež mají základ v lidské přirozenosti. To má také objektivní spojitost s
eucharistií (srov. 1 Kor 11,27-29). Biskupové mají stále připomínat tyto hodnoty; to je součástí jejich odpovědnosti
za stádce, jež jim bylo svěřeno. (…)

Ježíš Kristus, jediný Spasitel
86. Zdůraznění vnitřního vztahu mezi eucharistií a misijním posláním nám také dává odhalit poslední obsah
našeho hlásání. Čím živější je v srdcích křesťanského lidu láska k eucharistii, tím zřejmější mu bude misijní
poslání: přinášet Krista. Ne jen nějakou ideu nebo etiku, které jsou od Něho inspirovány, nýbrž dar samotné jeho
osoby. Kdo bližnímu nezprostředkuje pravdu lásky, stále nedal dost. Tak nám eucharistie jako svátost naší spásy
nevyhnutně připomíná jedinečnost Krista a v něm dovršené spásy za cenu jeho krve. Proto vyplývá z věřeného a
slaveného eucharistického tajemství požadavek, stále všechny vychovávat k misionářskému nasazení, jehož
středem je hlásání Ježíše jako jediného Spasitele. (…)

Náboženská svoboda  

  1. V této souvislosti bych rád dal hlas tomu, co řekli otcové během synodního shromáždění o velkých potížích,
    kterými je postiženo misijní poslání oněch křesťanských obcí, jež žijí v poměrech menšiny nebo jimž je zcela
    upírána náboženská svoboda. Musíme Pánu opravdu děkovat za všechny biskupy, kněze a osoby zasvěceného
    života i laiky, kteří se věnují hlásání evangelia a žijí svou víru tím, že vystavují do nebezpečí svůj vlastní život. V
    mnoha oblastech světa je už prostá návštěva kostela hrdinským svědectvím, které vystavuje lidi tomu, že jsou
    vytlačováni na okraj společnosti nebo přímo pronásledováni. Také při této příležitosti bych rád potvrdil solidaritu
    celé církve s těmi, kteří trpí nedostatkem svobody náboženského kultu. Kde chybí náboženská svoboda, tam
    nakonec, jak víme, chybí ta nejdůležitější svoboda, neboť ve víře vyjadřuje člověk vnitřní rozhodnutí o vlastním
    smyslu svého života. Modleme se proto, aby se rozšířily prostory náboženské svobody ve všech státech, aby
    křesťané, jakož i příslušníci jiných náboženství mohli žít své přesvědčení osobně i ve společenství.

—–

Požehnané dny!

P. Martin 

https://www.youtube.com/watch?v=atcEWR3kDtg/

 

Oznámení z 12.6.2022 (slavnost Nejsvětější Trojice/výročí posvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze mailu naleznete oznámení na příští týden. Dále pozvánku na nedělní pouť k Panně Marii Žlábecké, kterou pořádá P. Slámečka, pozvánku na varhanní koncert pro radost 18.6

Připojil jsem i pastýřský list pana kardinála a pozvánku na slavnostní uvedení do úřadu nového pražského arcibiskupa

Ještě v příloze naleznete pozvánku na setkání rodin na Tetíně a na Taxiway camp pro mladé.

——-

(11.6. příprava na agapé od 17.30 hod)

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

18.6. varhanní koncert pro radost u příležitosti 20 let hry na varhany Pavla Marka v 16 h u P. Marie 

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana + požehnání nového obrazu sv. Jana Křtitele

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

—–

Nedělní katecheze – kard. Lustiger: Tajemství eucharistie

OBĚŤ DÍKŮVZDÁNÍ
Celá eucharistická modlitba se obrací k Bohu, našemu Otci. Abychom ji lépe pochopili, položme si tři otázky: Kdo hovoří? Kdo obětuje? Kdo je obětován?

Kdo hovoří? 1. Kněz. To je zřejmé: když se kněz modlí nahlas, mluví vždy v první osobě množného čísla. Jeho ústy hovoří církev, plnost těla Kristova. Když se během této modlitby obrací k Bohu Otci, oslovuje ho: „ty“. Hovoří-li o Ježíši Kristu, používá kněz třetí osoby. 2. (Hovoří) Kristus. V takové chvíli kněz hovoří v první osobě jednotného čísla, aby tak svůj hlas propůjčil Kristu a nechal ho pronést slova, jimiž byla eucharistie ustanovena: „Toto je moje Tělo“, „Toto je kalich mé Krve“. 3. (Hovoří) církev. A to skrze službu kněze, který tedy může pronést slova, která vyslovil sám Ježíš. A tak se svátostně, ve shromážděné církvi, zpřítomňuje jedinečná oběť Kristova. Každá oběť mše svaté je pravou obětí, která je vždy totožná s jedinečnou obětí na kříži.
Kdo obětuje? 1. Kristus. Ve své církvi pro spásu lidí nabízí svůj život v oběť Otci. Svým bratřím a sestrám dává své Tělo za pokrm a svou Krev za nápoj. 2. (Obětuje) kněz, služebník Kristův. Služebník církve tedy svátostně obětuje. Jeho gesta a jeho slova to vyjadřují. Na závěr eucharistické modlitby gestem obětování Bohu Otci, pozvedá současně chléb, který se stal Tělem Kristovým a víno, které se stalo Krví Kristovou.
Kdo je obětován? 1. Kristus, samozřejmě. To víme už ze svědectví první generace apoštolů: „byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí“ (Žid 9). Kristus vzkříšený z mrtvých a navždy přebývající ve slávě Boží, je přítomný v eucharistii. Kristus je obětován ve svém těle a ve své krvi jako oběť živá a svatá. 2. (Obětována) je církev. Ona, celé Kristovo tělo, je také obětována s Kristem-hlavou, skrze něho a s ním a v něm. Ve mši, v tomto jednání Krista a církve, jak vyjádřil Pavel VI., se spojují a naplňují díkůvzdání a oběť. „Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil,“ dočítáme se v listu Židům.

——

Čtvrteční katecheze – Benedikt XVI. Sacramentum caritatis  

TŘETÍ ČÁST


EUCHARISTIE – TAJEMSTVÍ, KTERÉ SE ŽIJE
„Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.“ (Jan 6,57)


EUCHARISTICKÁ FORMA KŘESŤANSKÉHO ŽIVOTA


Duchovní bohoslužba – logiké latreía (Řím 12, 1)
70. Ježíš, Pán, který se pro nás stal pokrmem pravdy a lásky, nás ujišťuje, když mluví o darování svého života: „Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“ (Jan 6, 51). Avšak tento „věčný život“ v nás začíná již v této době skrze proměnu, kterou v nás způsobuje eucharistický dar. „Ten, kdo jí mne, bude žít ze mne“ (Jan 6, 57). Tato Ježíšova slova nám dávají chápat, jak „věřené“ a „slavené“ tajemství v sobě skrývá dynamiku, jež se v nás stává zdrojem nového života a křesťanského životního stylu. Tím, že se spojujeme s Tělem a Krví Krista, stáváme se totiž stále zralejším a vědomějším způsobem účastní božského života. (…) 

IUXTA DOMINICAM VIVENTES – žít nedělně 

  1. Tato radikální novost, kterou eucharistie vnáší do života člověka, byla křesťanskému vědomí zjevena hned na počátku. Věřící si ihned uvědomili hluboký vliv slavení eucharistie na jejich životní styl. Sv. Ignác z Antiochie vyjádřil tuto pravdu, když označil křesťany za ty, kteří dospěli k nové naději, kteří „žijí nedělně“ (iuxta dominicam viventes). 

Žít přikázání světit neděli 

  1. Synodní otcové, vědomi si tohoto nového principu života, který eucharistie ukládá křesťanovi, zdůraznili, že je pro všechny důležité plnit přikázání světit neděli jako pramen ryzí svobody všech věřících, aby pak každý jiný den mohli žít podle toho, co slavili v „Den Páně“. Život víry je totiž ohrožen, když není pociťováno přání účastnit se slavení eucharistie, kterým se koná památka velikonočního vítězství. Účast na nedělním liturgickém shromáždění spolu se všemi bratry a sestrami, vytvářejících jediné tělo Ježíše Krista, je vyžadována křesťanským svědomím, které tak zároveň formuje. Ztratit cit pro neděli jako posvěcující den Páně je příznakem ztráty ryzího smyslu křesťanské svobody, svobody Božích dětí. V tomto ohledu jsou stále cenné postřehy, které učinil můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. v apoštolském listu Dies Domini v souvislosti s různými dimenzemi, které neděle pro křesťany má: Tento den je Dies Domini vzhledem k dílu stvoření; je Dies Christi, protože je to den nového stvoření a daru Ducha Svatého, kterého dává zmrtvýchvstalý Pán, je to Dies Ecclesiae jako den, v němž se křesťanská obec shromažďuje ke slavení; je to Dies hominis jako den radosti, odpočinku a bratrské lásky.   

 ——- 

https://www.youtube.com/watch?v=8JW_NSTld9M/

Požehnanou slavnost Nejsvětější Trojice a Božího Těla!

P. Martin

   

 

Oznámení z 5.6.2022 (slavnost Seslání Ducha Svatého; Letnice)

Vážení a milí farníci,

sestry a bratři v Kristu,

 

v příloze mailu naleznete oznámení na tento týden, dále řadu pozvánek: na dnešní svatodušní vigilii, na pouť do Žlábku s P. Vladimírem Slámečkou, na Noc kostelů (program v našich kostelích), pozvání od sboru církve husitské a další číslo časopisu Kříž.

 

——

4.6. vigilie LETNIC od 20 hod u P. Marie

(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod u sv. Floriána)

5.6. LETNICE; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti

7.6. výročí posvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie 18.00 hod kostel Nanebevzetí Panny Marie

(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod u sv. Floriána)

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie

(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod v Kročehlavech)

(11.6. příprava na agapé od 17.30 hod)

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

—–

Katecheze (neděle 5.6.) J.-M. Lustiger, Tajemství eucharistie:

„EUCHARISTICKÁ MODLITBA

Tak nazýváme tu část mše, která začíná dialogem uvádějícím prefaci: „Vzhůru srdce… Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci…“, a která je zakončena sborovým Amen k oslavě Boha skrze Krista v síle Ducha Svatého. Co znamená latinské slovo preface? Jsou to slova předčítaná veřejně, slavnostně a nahlas před celým shromážděním knězem, který celebruje. Modlit se prefaci, tuto modlitbu díkůvzdání, k níž se připojuje celé shromáždění, je totiž poslání, které přísluší výhradně a pouze biskupovi nebo knězi. Vzpomeňte si teď na závěr této velké (eucharistické) modlitby díkůvzdání: „Skrze něho (Krista Ježíše,tvého Syna) a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého, po všechny věky věků. Amen.“ V těchto dvou větách, v úvodní a v závěrečné, nacházíme jádro každé eucharistické modlitby tak, jak se vžila v průběhu staletí. Eucharistická modlitba je zaměřena výlučně k Otci. Je pronesená ve jménu Kristově, „skrze něho a sním a v něm“, za jeho církev, takto připojenou k jeho oběti, v Duchu Svatém.Tato modlitba přísluší knězi. Ten, oděn ve znamení svátostného kněžství, je připodobněn Kristu veleknězi. 

Působení Ducha Svatého

Druhá,třetí a čtvrtá eucharistická modlitba, které všechny vycházejí z dávných tradic, uvádějí dvě prosby, „epikléze“, adresované Otci – aby seslal svého Ducha na eucharistické Kristovo tělo a na Kristovo tělo, jímž je církev. Nejdříve, před proměňováním, aby Duch Svatý „posvětil“ obětní dary chleba a vína, aby se staly Tělem a Krví Božího Syna. Potom, po proměňování, aby se věřící, nasycení Tělem Kristovým a naplnění Duchem Svatým, stali sami věčnou obětí ke slávě Boha Otce. Ještě hlouběji, celé eucharistické dění se uskutečňuje v Duchu Svatém. Sami vidíte, že závěr modlitby: „Skrze něho a s ním a v něm…“ je obdivuhodně zhuštěným vyjádřením dvojího rozměru Kristovy eucharistie jako rituálního činu církve a činu Boha – Otce, Syna, Ducha, který nás spojuje se svým životem.“

—–

Katecheze (čtvrtek 9.6.) Benedikt XVI., Sacramentum caritatis:

„LITURGICKÁ SLAVNOST PROŽITÁ S VNITŘNÍ ÚČASTÍ
Mystagogická katecheze
64. Velká liturgická tradice církve nás učí, že k plodné účasti je zapotřebí osobní odpovědi na slavené tajemství tím, že se ve spojení s obětí Krista vydává vlastní život ke spáse celého světa. (…) Nejlepší katechezí o eucharistii je sama dobře slavená eucharistie. (…) 

Úcta k eucharistii
65. Přesvědčivým znamením účinnosti eucharistické katecheze na věřící je jistě jejich rostoucí smysl pro tajemství Boha přítomného mezi námi. Může se to projevit specifickými úkony úcty k eucharistii, ke kterým jsou věřící přiváděni cestou mystagogie. Obecně mám na mysli důležitost gest a postojů jako pokleknutí během význačných momentů eucharistické modlitby. S ohledem na oprávněnou různost znamení, která se používají v daném kulturním kontextu, má každý prožívat a vyjadřovat vědomí, že se při každém slavení eucharistie ocitá před nekonečnou velebností Boha, který k nám pokorně přichází ve svátostných znameních.
ADORACE A EUCHARISTICKÁ ZBOŽNOST
Vnitřní vztah mezi slavením a adorací
66. Byla to jedna z nejintenzivnějších chvil synodu, když jsme se spolu s mnoha věřícími odebrali do baziliky sv. Petra k eucharistické adoraci. Tímto znamením modlitby chtělo shromáždění biskupů upoutat pozornost na význam vnitřního vztahu mezi slavením eucharistie a adorací. (…)  (Sv. Augustin řekl): „Nikdo nejí toto tělo, aniž by předtím adoroval. Hřešili bychom, kdybychom neadorovali“. Vždyť v eucharistii nám jde vstříc Boží Syn a touží se s námi spojit; eucharistická adorace není ničím jiným než přirozeným rozvinutím slavení eucharistie, které je samo o sobě tím největším církevním úkonem adorace. Přijímat eucharistii znamená klanět se tomu, kterého přijímáme; právě a pouze takto se s ním stáváme jedno a v předstihu tak okoušíme krásu nebeské liturgie. Úkon klanění mimo mši svatou prodlužuje a umocňuje to, co bylo vykonáno samotným slavením liturgie, neboť „jenom v adoraci může zrát hluboké a opravdové přijímání“. (…)

Praxe eucharistické adorace

  1. Spolu se shromážděním synodu proto doporučuji pastýřům církve a Božímu lidu praxi eucharistické adorace, ať už osobní nebo společnou. (…)

Formy eucharistické zbožnosti 

  1. Osobní vztah, který jednotlivec naváže s Ježíšem přítomným v eucharistii, ho stále odkazuje na celé církevní společenství tím, že v něm živí vědomí, že patří k Tělu Krista. Proto zvu nejen jednotlivé věřící k tomu, aby si našli čas trávit čas v modlitbě před Svátostí oltářní, nýbrž považuji za svou povinnost nabádat samotné farnosti a jiná církevní uskupení, aby prosazovaly moment společné adorace. Samozřejmě, že všechny již existující formy eucharistické zbožnosti si uchovávají svou hodnotu. Myslím například na eucharistická procesí, především na tradiční procesí Božího Těla, na zbožnou praxi čtyřicetihodinové modlitby, na místní, národní, i mezinárodní eucharistické kongresy a na jiné podobné iniciativy. (…)

Umístění svatostánku v kostele

  1. Vzhledem k důležitosti uchovávání eucharistie, adorace a úcty ke svátosti Kristovy oběti se biskupská synoda ptala, jaké je náležité umístění svatostánku v našich kostelech. Jeho správná poloha totiž napomáhá poznat skutečnou přítomnost Krista v Nejsvětější svátosti. Je nutné, aby každý, kdo vstoupí do kostela také díky věčnému světlu snadno našel místo, na kterém jsou eucharistické způsoby uchovávány.“

—–

 

Požehnané svatodušní svátky!

P. Martin