Oznámení z 15.5.2022 (5. neděle velikonoční)

Vážení a milí farníci, 

sestry a bratři v Kristu, 

 

v příloze najdete ohlášky.

Také tam naleznete list biskupů k celostátnímu setkání mládeže v Hradci Králové letos v létě.

 

Přehled našich farních akcí zase trochu upravuji a dovolím si poprosit: v neděli 22.5. bude podobné agapé jako máme  v červnu nebo v srpnu. Kdo byste měli možnost přinést něco dobrého na společné pohoštění, tak bude možnost donést na faru v sobotu 21.5. od 18.30 a dále do cca 20.00 hod. Děkuji!

 

21.5. malá mariánská farní pouť Žlábek v 16 hod

(21.5. od cca 18.30 možnost přinést pohoštění na faru)

22.5. biřmování v 10 hod u P. Marie mons. Z. Wasserbauer, pomocný biskup, generální vikář; dopoledne bude ve farnosti sloužena pouze jedna mše sv., a to v 10 hod u P. Marie. Po mši sv. agapé na zahradě; setkání dobrovolníků charity, setkání se zástupci Orla.

27.5.-4.6. svatodušní novéna 

4.6. vigilie Letnic od 20 hod u P. Marie

5.6. Letnice; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti

10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie 

12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem

16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)

19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie 

23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana 

24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý

—–

Benedikt XVI. Sacramentum caritatis 5. katecheze (19.5.)

DRUHÝ DÍL: EUCHARISTIE – TAJEMSTVÍ, KTERÉ SE SLAVÍ

„Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.“ (Jan 6, 32) 

Lex orandi a lex credendi   

  1. (…) Krása liturgie je částí tohoto tajemství; je nejvyšším výrazem Boží velebnosti a v jistém smyslu je „nebem, sklánějícím se k zemi“. Slavení památky výkupné oběti v sobě nese rysy oné Ježíšovy krásy, kterou Petr, Jakub a Jan dosvědčili, když se Mistr na cestě do Jeruzaléma před nimi proměnil (srov. Mk 9, 2). Krása proto není ozdobným prvkem liturgického úkonu, ale spíše jeho konstitutivním prvkem, neboť je vlastností samého Boha a jeho Zjevení. Z toho všeho bychom si měli uvědomit, s jakou péčí se musí dbát o to, aby liturgické úkony zářily podle své vlastní přirozenosti.   

(…)

Eucharistie a vzkříšený Kristus

  1. Protože eucharistická liturgie je v podstatě actio Dei, která nás skrze Ducha Svatého vtahuje do Ježíše, není její základ k dispozici naší libovůli a nemůže být poplatný dobovým módám. Také zde platí nevyvratitelný výrok sv. Pavla: „Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus“ (1 Kor 3,11).

 ARS CELEBRANDI 

  1. (…)  Ars celebrandi (tj. umění správně celebrovat) pramení ve věrné poslušnosti liturgickým předpisům v jejich úplnosti, protože právě tento způsob celebrování zajišťoval život víry po dva tisíce let všem věřícím, kteří jsou povoláni k tomu, aby toto slavení prožívali jako Boží lid, královské kněžstvo a svatý lid (srov. 1 Petr 2,4-5,9).

Respektování liturgických knih a bohatství znamení  

  1. V církevních společenstvích se pravděpodobně často předpokládá, že jsou Všeobecné pokyny k Římskému misálu známé věřícím a správně doceněny, avšak mnohdy neprávem. Jsou to texty, které obsahují poklady, jež uchovávají a představují víru a cestu Božího lidu během dvou tisíc let jeho dějin. Stejně důležité je pro pravé ars celebrandi dodržování všech výrazových forem, jež liturgie stanoví. (…)  Úcta a respektování vlastní struktury obřadu vyjadřují charakter daru Eucharistie a zároveň vyjevují vůli kněze přijímat tento nevýslovný dar s oddanou vděčností.

(…)

 Liturgický zpěv

  1. Důležité místo v ars celebrandi zaujímá liturgický zpěv. Právem tvrdí sv. Augustin v jedné své proslulé řeči: „Jen nový člověk je schopen zpívat novou píseň. Píseň je projevem radosti a uvážíme-li to hlouběji, projevem lásky“. Boží lid shromážděný k celebrování (slavení) zpívá Boží chválu. Církev ve své dvoutisícileté historii vytvořila a dosud vytváří hudbu a zpěvy, jež představují dědictví víry a lásky, které se nesmí ztratit. Nelze říci, že v liturgii jsou všechny zpěvy stejně dobré. V této souvislosti je nutné vyhýbat se neurčitým improvizacím nebo zaváděním hudebních žánrů, které neberou ohled na smysl liturgie. (…) Nakonec bych rád, aby i na prosby synodních otců a s ohledem na různá zaměření a rozmanitost chvályhodných tradic byl náležitě doceněn gregoriánský chorál, protože je to vlastní zpěv římské liturgie.

STRUKTURA SLAVENÍ EUCHARISTIE 

Bohoslužba slova 

  1. Spolu se synodou žádám, aby liturgie slova byla vždy náležitě připravována a prožívána. Proto naléhavě doporučuji, aby se při liturgiích s velkou pozorností dbalo na to, aby Boží slovo bylo přednášeno dobře připravenými lektory.

(…)

 Přinášení darů

  1. Synodní otcové zaměřili svou pozornost také na přinášení darů. Nejde pouze o jakousi „přestávku“ mezi bohoslužbou slova a eucharistickou liturgií. To by také neodpovídalo smyslu jediného obřadu (mše svaté) složeného ze dvou částí. V tomto pokorném a prostém gestu se ve skutečnosti ukazuje velmi hluboký význam: V chlebu a vínu, které přinášíme k oltáři, Kristus, Vykupitel přijímá celé stvoření, aby je proměnil a prezentoval Otci. Díváme-li se na to takto, neseme k oltáři také všechna utrpení a bolesti světa, protože v očích Boha je všechno cenné.

(…)

Eucharistická modlitba 

  1. Eucharistická modlitba je „střed a vrchol celé mše svaté“. (…) Všeobecné pokyny k Římskému misálu nám připomínají základní prvky každé eucharistické modlitby: díkůčinění, aklamace, epikleze, zpráva o ustanovení, konsekrace, anamneze, obětování, přímluvy a závěrečná doxologie.

(…)

Vzájemné pozdravení pokoje

  1. V naší době, tak děsivě poznamenané konflikty, dostávají tato gesta také z hlediska všeobecného cítění zvláštní význam, neboť církev si stále více osvojuje poslání vyprošovat pro sebe i pro lidstvo dar pokoje a jednoty. Pokoj je jistě nepotlačitelnou touhou srdce každého člověka. Církev se stává hlasem této žádosti o pokoj a smíření, které vyvěrá z nitra každého člověka dobré vůle a s nímž se obrací na Toho, jenž „je naším pokojem“ (Ef 2, 14) a který může usmířit národy i jednotlivé osoby navzájem i tam, kde lidské pokusy ztroskotávají. Z toho všeho je pochopitelná intenzita, s jakou je prožíván obřad pozdravení pokoje při slavení liturgie. Přesto bylo na biskupské synodě zdůrazněno, že je vhodné udržovat tato gesta v určitých mezích, aby nenabyla přehnaných forem a nevytvářela tak zmatek těsně před sv. přijímáním. Je dobré připomenout, že velká hodnota gest není nijak oslabena střízlivostí, jež je nutná, aby se uchovalo klima přiměřené slavení eucharistie; pozdravení pokoje by se např. mohlo omezit na jen ty, kteří jsou nablízku. 

(…)

Rozdávání a přijímání eucharistie 

  1. (…) Žádám všechny, zvláště vysvěcené služebníky a ty, kteří po náležité přípravě, v případě opravdové nutnosti jsou zplnomocněni k rozdávání eucharistie, aby udělali všechno možné pro to, aby tento úkon v prostotě svého významu odpovídal osobnímu setkání s Pánem Ježíšem ve svátosti.  

Rozloučení „Ite missa est“ 

  1. (…)  V křesťanském užívání nabývalo toto slovo stále hlubšího významu tím, že  „missa“ byla stále více chápana jako „missio“, a tak se stalo propuštění posláním. Tento pozdrav vyjadřuje v několika slovech misionářskou povahu církve.

——

J.-M. Lustiger: Tajemství eucharistie (Mše svatá) – 4. katecheze (15.5.)

TŘI ČTENÍ Uvažujme nejprve o třech čteních Božího slova. Proč jsou vybrána výhradně z Písma svatého? Protože eucharistie není jakákoliv oslava, tím méně nějaké modlitební shromáždění, které bychom mohli organizovat svobodně, podle vlastní iniciativy. Mše je vždy činem církve shromážděné Duchem Svatým; sám Kristus, Slovo Boží učiněné tělem, se s námi dělí o slovo Boha, svého Otce, prostřednictvím Písma svatého a skrze své Tělo pro nás vydané a svou Krev pro nás prolitou.
EVANGELIUM Je to sám Kristus, kdo ke své církvi hovoří. Proto je čtení evangelia slavnostnější než ostatní čtení. Shromáždění povstává. Je to prostě z úcty, jako když dříve žáci ve třídě vstávali při příchodu profesora? Je to však mnohem více! Stojící shromáždění je shromážděním vzkříšených. Vítá příchod vzkříšeného Ježíše mezi bratry, které vzkřísil. Stojíce zdravíme zpěvem Aleluja příchod Krista, Božího evangelia. Předčítání evangelia přísluší ustanovenému služebníkovi (biskupovi, knězi či jáhnovi). Ten, svátostí kněžství připodobněný ke Kristu, hlavě církve, dosvědčuje před shromážděním, že toto slovo není slovo obyčejné, nýbrž že prostřednictvím jeho hlasu hovoří živý Kristus ve své církvi.
HOMILIE KNĚZE Promluva (homilie, kázání) má velmi zvláštní charakter: není to totiž ani lekce z katechismu, ani teologická přednáška, tím méně je to předvádění osobního života kazatele nebo řečnické cvičení. Věřící by byly na velkém omylu, kdyby posuzovali úroveň homilie podle toho zda kazatel „káže pěkně“ nebo „kázat neumí“. Křesťané, položme si otázku: nasloucháte homilii jako poselství Božímu pro nás, ať už jsou nedokonalosti nebo mezery v promluvě jakékoliv? Snažíme se slyšet Boha skrze jeho kněze? Nebo nám nedostatky kněze slouží jako záminka k tomu, abychom zavřeli své uši Bohu? Není to kněz, kdo mění srdce věřících, ale Duch Svatý, jemuž musejí být kněz i věřící v tomto svátostném aktu církve otevření.
VYZNÁNÍ VÍRY nás vyzývá nejen k připomenutí si svého křtu, ale i k vyjádření jednoty církve. Říkáme: „Věřím.“ Kdo to vlastně hovoří, když mé rty vyslovují ono „věřím“? V prvé řadě jsem to já sám. Ale i když mám pochybnosti, i když nemám v tom nebo onom bodě učení církve jasno, vyslovím-li slovo: „věřím“, vyjadřuji tím svou vůli podílet se na víře církve, která je větší než moje „malá víra“.
MODLITBA VĚŘÍCÍCH (PŘÍMLUVY) Tato modlitba se přitom ani zdaleka neomezuje na úmysly konkrétního společenství, stává se prosbou celého křesťanského lidu. Každé slavení eucharistie je totiž modlitbou univerzální církve za univerzální církev. Proto se také každé jednotlivé společenství může nazývat katolickým. Neslaví totiž svoji liturgii, ale liturgii církve.

—–

Požehnanou památku Panny Marie Fatimské!

P. Martin