v příloze naleznete oznámení na příští dvě neděle. Dále informaci o finančním „milostivém létě“ a pozvánku od redemptoristů na Sv. Horu.
O letních prázdninách a v září upravujemeprogram bohoslužeb:
→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.
Program farnosti: st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod (mše sv. v Kročehlavech nebude slavena) po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
so 20.8. příprava agapé
ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod, hlavní celebrant o. opat Prokop Siostrzonek + agapé
ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku
po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v 8.05 hod, Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka
so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu
v příloze naleznete oznámení na příští dvě neděle.
O letních prázdninách a v září upravujemeprogram bohoslužeb:
→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.
Ale můžete se těšit na tyto události: so 16.7. oslavy Panny Marie Karmelské kostel NPM mše sv. ve 14.00 hod – přijedou nás navštívit sestry Misionářky lásky (sestry Matky Terezy) a kněží-hosté st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod (mše sv. v Kročehlavech nebude slavena) po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
so 20.8. příprava agapé
ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod, hlavní celebrant o. opat Prokop Siostrzonek + agapé
ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku
po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v 8.05 hod, Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka
so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu
v příloze naleznete oznámení na příští dvě neděle.
O letních prázdninách a v září upravujemeprogram bohoslužeb:
→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.
Ale můžete se těšit na tyto události: so 16.7. oslavy Panny Marie Karmelské kostel NPM mše sv. ve 14.00 hod – přijedou nás navštívit sestry Misionářky lásky (sestry Matky Terezy) a kněží-hosté st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod (mše sv. v Kročehlavech nebude slavena) po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
so 20.8. příprava agapé
ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod + agapé
ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku
po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v (čas upřesníme) hod Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka
so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu
Děkuji za další společná slavení – První svaté přijímání dětí, slavnost sv. Jana Křtitele v Dubí nebo slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova v Kročehlavech.
O letních prázdninách a v září upravujemeprogram bohoslužeb:
→ Během letních prázdnin (červenec, srpen) nebudou slaveny mše sv. v sobotu ráno (první soboty) a v sobotu odpoledne (druhá sobota v měsíci, za nenarozené děti a pro život). Dále nebudou dopolední adorace ve čtvrtek a v pátek v kapli na faře ani ve čtvrtek po večerní mši sv. u P. Marie. Dále od 1.7. (včetně) do 30.9. (včetně) nebudou slaveny mše sv. v pátek v 15.00 hod ve Vrapicích.
Ale můžete se těšit na tyto události: so 16.7. oslavy Panny Marie Karmelské kostel NPM (čas ještě upřesníme) st 10.8. sv. Vavřinec mše sv. v zámecké kapli v 18.00 hod (mše sv. v Kročehlavech nebude slavena) po 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 18.00 hod
(mše sv. v Kročehlavech nebude slavena)
so 20.8. příprava agapé
ne 21.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie kostel NPM mše sv. v 10.00 hod + agapé
ne 28.8. žehnání dětem do nového školního roku
po 29.8. památka Stětí sv. Jana Křtitele kostel sv. Jana Křtitele v Dubí mše sv. v 18.00 hod čt 1.9. zahájení školního roku mše sv. v (čas upřesníme) hod Nejsv. Srdce Páně Kročehlavy J.Em. kard. D. Duka
so 17.9. farní výlet a pouť k sv. Prokopovi na Sázavu
Eucharistická modlitba se také nazývá „kánon“, což je slovo řeckého původu, které znamená „pravidlo“. Je totiž formulována a pevně dána podle pravidel církve. To může někoho překvapit, zvláště dnes. Charakter naší civilizace, vliv médií působí, že prosazujeme spontánnost. Proč by liturgie neměla být podobná představením, kde vládne naprostá improvizace (přinejmenším zdánlivě)? Dohodněme se o smyslu slov „pevně daný“. „Pevně daný“ na jednu stranu znamená „ritualizovaný“. Jak jsme viděli již v předchozí kapitole, když církev slaví eucharistii, vyjadřuje se gesty a slovy Ježíšovy modlitby, předané apoštolskou tradicí. A když slavil s dvanácti apoštoly Poslední večeři, řídil se Ježíš židovským velikonočním rituálem, který byl rovněž pečlivě a přesně kodifikován. Proto také v eucharistické modlitbě není místo pro improvizaci. Apoštolská tradice Hippolyta Římského stanovila takové znění modlitby, jež bylo všeobecně pokládáno za zaručeně ortodoxní a není tam nic, co by se blížilo výrazu zcela subjektivní fantazie nebo spontánní tvořivosti. Eucharistie je stále živou svátostí lásky Krista. Právě toto nám důrazně připomíná – a dbejme, abychom na to nikdy nezapomněli – Nejsvětější svátost přechovávaná a uctívaná ve svatostáncích našich kostelů a kaplí. „Svatá záloha“, říkávali jsme kdysi. Záloha pro čekání na příští eucharistii, aby věřící, kteří se nemohli účastnit slavení mše svaté, mohli být nakrmeni Tělem Kristovým, které jim bude přineseno. Avšak právě tak, ba mnohem víc než zálohou je vyjádřením svátostné Kristovy přítomnosti uprostřed jeho církve. Církev, mystické tělo Kristovo, neuctívá sebe samu, nýbrž uctívá Krista skutečně přítomného v jeho Těle a jeho Krvi, jež církev přijímá ve svátosti eucharistie. Ta je jejím životem.
EUCHARISTIE – TAJEMSTVÍ, KTERÉ JE TŘEBA NABÍDNOUT SVĚTU Eucharistie, chléb dávaný za život světa
88. (…) Zároveň nás Ježíš činí v eucharistii svědky Božího soucitu s každým bratrem a každou sestrou. Tak se kolem eucharistického tajemství rodí služba lásky k bližnímu, kterého „nejprve nemám nijak rád nebo kterého ani neznám a miluji ho v Bohu a s Bohem. To je možné pouze na základě vnitřního setkání s Bohem, které se stalo společenstvím vůle a zasahuje také city. Pak se naučím nedívat se na druhé pouze svýma očima a svými city, nýbrž z hlediska Ježíše Krista.“ (…)
Pokrm pravdy a bída člověka
90. (…) Pokrm pravdy (=Eucharistie) nás pobádá pranýřovat poměry nedůstojné člověka, v nichž se umírá kvůli nedostatku potravin, jenž
je způsoben nespravedlností a vykořisťováním, a dává nám novou sílu a novou odvahu neustále pracovat na budování civilizace lásky. Křesťané se už od počátku starali o to, aby se navzájem dělili o svá dobra (srov. Sk 4,32) a aby pomáhali chudým (srov. Řím 15, 26). Almužna, která se sbírá na liturgických shromážděních to živě připomíná, ale je to i velmi aktuální potřeba. Církevní dobročinné instituce, zvláště Charita na různých úrovních konají cennou službu, aby pomáhaly lidem v nouzi, zvláště těm nejchudším. Tím, že se dávají inspirovat eucharistií, svátostí lásky, stávají se jejím konkrétním výrazem a zasluhují proto veškerou chválu a povzbuzení pro solidární nasazení ve světě.
ZÁVĚR 94. Drazí bratři a sestry, eucharistie je počátkem každé formy svatosti a každý z nás je povolán k plnosti života v Duchu svatém. Kolik svatých učinilo svůj život autentickým díky své eucharistické zbožnosti! Od sv. Ignáce z Antiochie po sv. Augustina, od sv. Antonína opata po sv. Benedikta, od sv. Františka z Assisi po sv. Tomáše Akvinského, od sv. Kláry z Assisi po sv. Kateřinu Sienskou, od sv. Pascala Baylona po sv. Petra Juliána Eymarda, od sv. Alfonse M. de Liguori po sv. Charles de Foucaulda, od sv. Jana Maria Vianneye po sv. Terezii z Lisieux od sv. Pia z Pietralciny po sv. Terezii z Kalkaty, od bl. Piergiorgio Frassatiho po bl. Ivana Mertze, abych uvedl aspoň některá z tak velkého množství jmen, svatost našla vždycky své ohnisko ve svátosti eucharistie. Proto je nutné, aby se v církvi skutečně věřilo v toto tajemství, aby se zbožně slavilo a intenzivně žilo. Dar, který Ježíš dělá ze sebe ve svátosti památky svého utrpení, nám potvrzuje, že zdar našeho života spočívá v účasti a trinitárním životě, která je nám v Něm definitivně a účinně nabídnuta. Slavení i adorace eucharistie umožňují, že se přiblížíme Boží lásce a osobně s ní souhlasíme až ke spojení s milovaným Pánem.
v příloze mailu naleznete oznámení na tento týden. Dále pastýřský list na příští neděli a pozvánku na uvedení do úřadu nového pražského arcibiskupa.
Děkuji za různá společná slavení a především děkuji těm, kteří pomohli s přípravou agapé (jak 22.5., tak 12.6.).
——
23.6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana + požehnání nového obrazu sv. Jana Křtitele
24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý
25.6. památka Neposkvrněného Srdce PannyMarie 9 hodNanebevzetí Panny Marie
——
J.-M. Lustiger: Tajemství Eucharistie
„Mše – Památka našeho vykoupení
Oběť mše svaté nás vtahuje do toho, co Ježíš vykonal před svým utrpením a dává nám podíl na oběti kříže a na moci vzkříšení. Eucharistie je do jisté míry liturgie, kterou slavil Ježíš; slavíme ji na Ježíšovu památku. Mše svatá je tak památkou našeho vykoupení: je to připomínka židovských Velikonoc, které slavil také Ježíš, připomínka Ježíšových Velikonoc, slavených na „jeho památku“, jak to přikázal Dvanácti. Skrze tuto připomínku dnes přijímáme, v naději na její naplnění, spásu uskutečněnou jednou provždy.
Co znamená slovo „památka“? Nejspíše v nás vyvolá představu nějakého pomníku, připomínajícího určitou historickou událost. Když o památce hovoří Bible, zvláště v souvislosti s liturgickou oslavou vyjití z Egypta, velikonočním rituálem, naplňuje toto slovo významem mnohem bohatším a přesnějším. Pro Bibli a pro judaismus dodnes je slovo „památka“ totéž, co „znamení“ a Bohem daný doklad toho, co pro nás on sám vykonal ve věci naší spásy. Toto „znamení“ nás ujišťuje, že Bůh v nás obnovuje účinnost této spásy. A především toto znamení je nám dáno k tomu, abychom na něj odpověděli tím, že ho znovu předložíme Bohu, abychom jistě obdrželi naplnění naší spásy. Skrze požehnání pronesené nad chlebem: „Toto je moje tělo“, a nad posledním pohárem vína na konci jídla: „Toto je kalich má krve“ nám Ježíš pozůstavuje „své Velikonoce“ jako „památku“ spásy, jež se završí jeho smrtí a vzkříšením: „To konejte na mou památku.“
Ježíšova slova a gesta, jsou svátostným pramenem věrnosti církve tomu, co Ježíš vykonal. Apoštol Pavel si to jasně uvědomuje, když píše křesťanům v Korintě: „Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor) „Památka“ eucharistie není pouhou vzpomínkou, nýbrž svátostným aktem, skrze nějž se nám v přítomnosti víry církve dostává toho, co bylo jednou provždy vykonáno v minulosti a co nám otevírá dveře do budoucnosti lidstva, které je povoláno „přijmout“ jednoho dne Krista ve slávě.“
——
Benedikt XVI. Sacramentum caritatis
Eucharistická důslednost 83. Je důležité podtrhnout to, co synodní otcové označili za eucharistickou důslednost a k čemu je naše existence objektivně povolána. Bohoslužba, která se líbí Bohu, totiž není nikdy pouze soukromým úkonem bez důsledků pro naše sociální vztahy. Vyžaduje totiž veřejné svědectví vlastní víry. To platí samozřejmě pro všechny pokřtěné, ale zvláště naléhavě se to jeví u těch, kteří pro své společenské nebo politické postavení mají udělat rozhodnutí, která se týkají základních hodnot, jako je respektování a ochrana lidského života od početí po přirozenou smrt, rodina založená na manželství mezi mužem a ženou, svoboda výchovy pro děti a úsilí o společné dobro ve všech jeho formách. Tyto hodnoty jsou nezadatelné. Proto se musí katoličtí politikové a zákonodárci, vědomi si své společenské odpovědnosti, cítit ve svědomí zvláště interpelováni, aby navrhovali a podporovali takové zákony, které jsou inspirovány hodnotami, jež mají základ v lidské přirozenosti. To má také objektivní spojitost s eucharistií (srov. 1 Kor 11,27-29). Biskupové mají stále připomínat tyto hodnoty; to je součástí jejich odpovědnosti za stádce, jež jim bylo svěřeno. (…)
Ježíš Kristus, jediný Spasitel 86. Zdůraznění vnitřního vztahu mezi eucharistií a misijním posláním nám také dává odhalit poslední obsah našeho hlásání. Čím živější je v srdcích křesťanského lidu láska k eucharistii, tím zřejmější mu bude misijní poslání: přinášet Krista. Ne jen nějakou ideu nebo etiku, které jsou od Něho inspirovány, nýbrž dar samotné jeho osoby. Kdo bližnímu nezprostředkuje pravdu lásky, stále nedal dost. Tak nám eucharistie jako svátost naší spásy nevyhnutně připomíná jedinečnost Krista a v něm dovršené spásy za cenu jeho krve. Proto vyplývá z věřeného a slaveného eucharistického tajemství požadavek, stále všechny vychovávat k misionářskému nasazení, jehož středem je hlásání Ježíše jako jediného Spasitele. (…)
Náboženská svoboda
V této souvislosti bych rád dal hlas tomu, co řekli otcové během synodního shromáždění o velkých potížích, kterými je postiženo misijní poslání oněch křesťanských obcí, jež žijí v poměrech menšiny nebo jimž je zcela upírána náboženská svoboda. Musíme Pánu opravdu děkovat za všechny biskupy, kněze a osoby zasvěceného života i laiky, kteří se věnují hlásání evangelia a žijí svou víru tím, že vystavují do nebezpečí svůj vlastní život. V mnoha oblastech světa je už prostá návštěva kostela hrdinským svědectvím, které vystavuje lidi tomu, že jsou vytlačováni na okraj společnosti nebo přímo pronásledováni. Také při této příležitosti bych rád potvrdil solidaritu celé církve s těmi, kteří trpí nedostatkem svobody náboženského kultu. Kde chybí náboženská svoboda, tam nakonec, jak víme, chybí ta nejdůležitější svoboda, neboť ve víře vyjadřuje člověk vnitřní rozhodnutí o vlastním smyslu svého života. Modleme se proto, aby se rozšířily prostory náboženské svobody ve všech státech, aby křesťané, jakož i příslušníci jiných náboženství mohli žít své přesvědčení osobně i ve společenství.
Římskokatolická farnost 