Vážení a milí farníci,
sestry a bratři v Kristu,
v příloze naleznete oznámení na tento týden a také pozvání na svatodušní vigilii, která proběhne v sobotu 4. června ve 20.00 hod v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
P. Vladimír Slámečka zve na společnou modlitbu druhých nešpor o slavnosti Nejsv. Trojice (12.6.) k Panně Marii Žlábecké. (viz příloha)
—–
27.5.-4.6. svatodušní novéna – pro inspiraci do modlitby: https://vojtechkodet.cz/temata/duch-svaty/svatodusni-novena
4.6. vigilie LETNIC od 20 hod u P. Marie
(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod u sv. Floriána)
5.6. LETNICE; při mši sv. v 10 hod u P. Marie představení členů pastorační rady farnosti
10.6. Noc kostelů – slavnostní mše sv. v 18 hod u P. Marie
(nebude slavena mše sv. v 18.00 hod v Kročehlavech)
(11.6. příprava na agapé od 18.00 hod)
12.6. výročí posvěcení kostela P. Marie P. Josef Hřebík, agapé, setkání dobrovolníků charity se zástupcem ředitele arcidiecézní charity p. Šimkem
16.6. Boží Tělo (mše sv. v 7 a v 18 hod u P. Marie, celodenní adorace, po večerní mši sv. Eucharistický průvod)
19.6. První sv. přijímání dětí – 10 h u P. Marie
23.6. slavnost Narození Jana Křtitele, mše sv. v 18.00 hod v Dubí u sv. Jana
24.6. slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova 18 hod Kročehlavy mons. Václav Malý
—–
Katecheze (29.5.) kard. Lustiger – Tajemství Eucharistie (Mše sv.)
PŘÍPRAVA DARŮ
Obraťme nyní svůj pohled k oltáři. Od prvních století církve jím často býval hrob mučedníka. Oltář je znamením a symbolem Krista, kněze, oltáře a oběti. Co se dále děje ve mši svaté? Chcete-li, začneme SBÍRKOU. Namítnete mi: „Jak uboze prospěchářsky to v takových chvílích vypadá. A navíc – vybírání peněz lidi rozptyluje! Mohlo by se odbýt v jiném, příhodnější momentu, třeba při odchodu z kostela, aby to věřící nerušilo.“ To není tak jisté, protože ta správná chvíle pro sbírku nastala právě nyní. Proč? Protože tento dar věřících není žádný druh daně ani předplatné na místo v kostelní lavici. Je to něco mnohem víc. Je to konkrétní projev bratrské lásky, jímž se křesťané podílejí na materiálním životě a na potřebách církve. Je to také jedno z pěti církevní přikázání.
UMÝVÁNÍ RUKOU Po přijetí darů (chleba a vína) se celebrant potichu modlí: „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očisť mě od hříchu,“ a vodou si umývá ruce. Tento obřad se dostal do eucharistické bohoslužby proto, aby se věrně napodobil židovský liturgický úkon očišťování a pokání, který Kristus tehdy ještě vykonal.
OBĚŤ CELÉ CÍRKVE
Nyní se zastavme a rozjímejme nad pozváním kněze: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve“, na něž se odpovídá: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa.“ Eucharistická slavnost vašeho společenství, vaší farnosti je obětním darem celé církve. Vaše shromáždění tedy neslaví to, co mohli každý jednotlivec nebo skupina během uplynulého týdne prožít; shromáždění si nesmí vytvářet nebo vymýšlet vlastní mši. Naopak, jste zváni k tomu, abyste překonali sami sebe, a tak vstoupili do toho co koná církev, což je, jak uvidíme, to, co koná sám Kristus.
—–
Katecheze (2.6.) Benedikt XVI.: Sacramentum caritatis
ACTUOSA PARTICIPATIO
Autentická účast (na mši sv.)
- II. vatikánský koncil právem mluvil důrazně o aktivní, plné a plodné účasti celého Božího lidu na eucharistické oběti. Obnova uskutečněná v těchto letech zajisté přispěla ke značnému pokroku směrem, jaký si přáli koncilní otcové. Nicméně nesmíme zakrývat skutečnost, že někdy docházelo k nepochopení přesného smyslu této účasti. (…) Aktivní účast, jak si ji přál koncil, je ve skutečnosti třeba chápat ve smyslu mnohem podstatnějším, vycházeje přitom z hlubšího uvědomění si tajemství, které je slaveno a jeho vztahu ke každodenní skutečnosti. Doporučení koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium, která vyzývá věřící, aby se neúčastnili mše svaté jako „lidé, jichž se to netýká, či jako diváci“, je stále platné. Koncil pokračoval tím, že úvahy rozvíjel: Věřící se mají „poučit Božím slovem a posilnit hostinou těla Páně a vzdávat díky Bohu. Mají přinášet neposkvrněný obětní dar nejen rukama kněze, ale i spolu s ním a tím se mají učit obětovat sami sebe. Prostřednictvím Krista mají den ze dne dorůstat k dokonalejší jednotě s Bohem i mezi sebou, aby nakonec byl Bůh všechno ve všem“.
Účast a kněžská služba
- (…) Je užitečné připomenout, že aktivní účast na něm (slavení) nevyžaduje bezpodmínečné vykonávání nějaké služby. Aktivní účasti věřících neprospívá zejména zmatek, který by vznikl z neschopnosti rozlišit v církevním společenství různé úkoly, které každému náleží. Zvláště je nutné, aby bylo jasno v tom, co jsou specifické úkoly kněze. Tradice církve potvrzuje, že kněz je nenahraditelným způsobem tím, kdo eucharistickému slavení předsedá, od zahajovacího pozdravu až k závěrečnému požehnání. V síle posvátného svěcení, které přijal, zastupuje Ježíše Krista, hlavu církve, a jemu vlastním způsobem také samu církev. Každé slavení eucharistie vede biskup, buď sám nebo skrze kněze jako svého pomocníka. (…)
Osobní podmínky pro „actuosa participatio“
- (…) Nelze očekávat aktivní účast na eucharistické liturgii, když se k ní přistupuje povrchně bez předchozího zkoumání vlastního života. Takovéto vnitřní dispozici napomáhají například usebranost a mlčení aspoň chvíli před začátkem liturgie, půst a – je-li to nutné – svátostná zpověď. Srdce smířené s Bohem uschopňuje k opravdové účasti. Zvláště je třeba věřícím připomínat, že actuosa participatio se nedá uskutečnit bez aktivní účasti na církevním životě v jeho celku, což zahrnuje i misijní snahu vnášet Kristovu lásku do společnosti. Plná účast na eucharistii pak nepochybně spočívá v tom, že věřící přijme Tělo Páně[169]. Přesto se musí dávat pozor na to aby tento správný výrok nevedl u věřících k jistému automatizmu, jakoby jen prostý fakt, že se člověk nalézá v kostele během liturgie, měl právo nebo snad povinnost přistoupit k eucharistickému stolu. (…)
Účast křesťanů nekatolíků
- (…) Eucharistie nevyjadřuje pouze naše osobní společenství s Ježíšem Kristem, nýbrž implikuje (předpokládá) také plné communio s církví. To je tedy důvod, proč s bolestí, ale nikoliv bez naděje, prosíme nekatolické křesťany, aby chápali a respektovali naše přesvědčení, jež se opírá o bibli a tradici. Máme za to, že přijímání eucharistie a církevní communio (společenství) patří k sobě tak úzce, že není možné, aby ji (eucharistii) nekatoličtí křesťané přijímali, aniž by toto communio sdíleli. Ještě nesmyslnější by byla koncelebrace ve vlastním a pravém smyslu s nekatolickými duchovními jiných církví a církevních společenství, které nejsou v plném společenství s katolickou církví.
Účast prostřednictvím sdělovacích prostředků
- (…) Co se týká účasti na mši svaté, umožněné sdělovacími prostředky, tak musí vědět ten, který tyto přenosy sleduje, že za normálních předpokladů nesplnil nedělní povinnost. (…) I když je velmi chvályhodné, že staří a nemocní lidé sledují tyto rozhlasové či televizní přenosy nedělní mše svaté, nedalo by se totéž říci o těch, kteří by se prostřednictvím těchto přenosů chtěli dispenzovat od toho, aby šli do kostela a účastnili se slavení eucharistie ve shromáždění živé církve. ?
„Actuosa participatio“ nemocných
- (…) Musí se pečovat o to, aby tito naši (nemocní) bratři a sestry mohli často přistupovat ke svatému přijímání. Když je tímto způsobem posilován jejich vztah k ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu, mohou zakoušet, že jejich život je skrze oběť vlastního utrpení ve spojení s obětí našeho Pána zcela začleněn do života a poslání církve. (…) Pozornost vůči uvězněným
- Duchovní tradice církve vytvořila na základě jednoznačných Kristových slov (srov. Mt 25, 36) z návštěvy uvězněných skutek tělesného milosrdenství. Ti, kteří se nacházejí v této situaci, mají zvláště zapotřebí, aby je sám Pán navštěvoval ve svátosti eucharistie. (…)
Vystěhovalci a účast na eucharistii
- Když se synoda dotkla problému těch, kteří byli z různých důvodů donuceni opustit svou zem, vyjádřila zvláštní dík těm, kteří se věnují duchovní péči o migranty. V této souvislosti musí být věnována zvláštní pozornost těm migrantům, kteří patří k Východním církvím a mají kromě odloučení od domova další obtíž v tom, že se nemohou účastnit eucharistické liturgie ve vlastním obřadu. Ať je jim proto dovoleno, pokud je to možné, aby se o ně duchovně starali kněží jejich obřadu. (…)
Velké koncelebrace
- (…) Musí se zabránit tomu, aby velké koncelebrace vyvolávaly neusebranost. O to je nutné dbát vhodnými prostředky koordinace a uspořádáním místa, které jak kněžím, tak věřícím umožňuje plnou a skutečnou účast. V každém případě je nutno mít na paměti, že se jedná o koncelebrace výjimečného rázu a jsou omezeny na mimořádné situace.
Latinský jazyk
- (…) Všeobecně žádám, aby budoucí kněží už od semináře byli připravováni k tomu, aby mši svatou sloužili v latinském jazyce a rozuměli jí a aby používali latinské texty a zpívali gregoriánský chorál. Ať se neopomíjí možnost, aby i věřící byli vychováváni ke znalosti nejběžnějších modliteb v latině a ke zpěvu určitých částí liturgie v gregoriánském stylu. (…)
Slavení eucharistie v malých skupinách
- (…) Malé skupiny musí sloužit k tomu, aby sjednocovaly farní společenství, nikoli jej rozbíjet; to musí nacházet své potvrzení v konkrétní praxi; tyto skupiny musí napomáhat plodné účasti celého shromáždění a přitom, pokud možno, uchovávat jednotu liturgického života v jednotlivých rodinách.
—–
Do dnů svatodušní novény, kdy se naplňují dny Letnic, posílám požehnání a pozdravy:
https://www.youtube.com/watch?v=Dvo-xTm4Y54/
P. Martin
Římskokatolická farnost 
